pondělí 31. ledna 2011

Vzpomínka na Budapešť II: Első Pesti Rétesház

... aneb první pešťský závinodům.

Snídaňové menu:
  • Maďarský tažený závin (Rétes)

  • Maďarský snídaňový talíř (šunka, škvarky, klobása, husí játra, zelenina, bagetky)


(Chytře jsem zapomněla dát odkaz na fotky do recenze, takže sledovači scuku mají tentokrát holt trochu smůlu ;)

sobota 29. ledna 2011

Citronový chlebíček

Recept na citronový chlebíček je jednou z mála stálic v mém osobním receptáři. Jedná se o vcelku jednoduchý recept, který nevyžaduje příliš úsilí. Není to asi nic, čím byste uctili vzácnou návštěvu, ale pro ty běžnější blízké a jiné milé osoby je to tak akorát. A nebo na snídani s černým čajem s citronem. Ach jo, dostala jsem na něj zase chuť :).

Chlebíček jsem nepekla zase tolikrát, protože jsme doma nikdy neměli chlebovou (bochníkovou) formu a mě frustrovalo, že musím chlebíček péct ve formě na srnčí hřbet. Pak to přeci už není chlebíček, ale citronový srnčí hřbet, ne?

Ježíšek mi ale bochníkovou formu přinesl a mě nenapadlo nic jiného, než po dlouhé době udělat citronovou dobrotu. Předčasný Ježíček přinesl i novou troubu, takže ideální kombinace. Obé má však své nevýhody. S troubou jsem se ještě zcela nezžila a formu mám silikonovou. Na té je nešikovné to, že jak se těsto peče a nabývá, forma se lehce deformuje (alespoň ta chlebová, bábovková to nedělá) a nakonec z toho nevyleze úhledný hranatý bochníček, ale hranatoidní šišoid. A já nevím, jestli se mi to líbí. (Ale nechtěla jsem srnčí hřbet, chtěla jsem chlebíček, tak to mám!)




Podívejme se, jak se tahle citronová buchta vlastně peče a kde je ukrytý ten citron.

Citronový chlebíček

3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)
180 g cukru
140 g másla
180 g tvarohu
225 g polohrubé mouky
1/2 prášku do pečiva
1 vanilkový cukr (i když já používám lžíci domácího)
kandované ovoce, kůra, rozinky...
1 lžíce rumu
1 citron (kůra a šťáva)
2 lžíce moučkového cukru


Když si vzpomenu, tak si hodinu nebo i víc předem namočím rozinky do rumu. Naposled jsem to zkoušela i se sušenými brusinkami. Ještě lepší je, když si předtím vzpomenu i vyndat máslo z ledničky, aby změklo. Zkrátka, ideálně si připravím všechny suroviny předem, aby získaly pokojovou teplotu.
  • Nejdříve žloutky s cukrem vyšlehám do krásné žluté krémové hmoty, pak do ní zašlehám i máslo a tvaroh.
  • Mouku smíchám s (prosátým) práškem do pečiva a vmíchám do připravené hmoty.
  • Přídám kandované či sušené ovoce, citronovou kůru a případně rum a nakonec opatrně vmíchám sníh z bílků.
  • Těsto naliju do formy (pokud nemáte silikonovou, tak do vymazané a vysypané, samozřejmě) a dám péct do předehřáté trouby. A tady přichází otázka -  na kolik a na jak dlouho. Já pekla ve vyhřáté horkovzdušné troubě zhruba na 150°C asi hodinu. Další nevýhoda bochníkové formy je totiž ta, že vznikne tlustá vrstva těsta, které se špatně a dlouho propéká. Nicméně v originálním receptu píší něco kolem 40 minut, proto si vyzkoušejte svou troubu a nezapomeňte na špejlovou zkoušku.
Finta na konec: Upečený chlebíček nechte lehce vychladnout, propíchejte špejlí a polijte šťávou z jednoho citronu smíchanou s moučkovým cukrem. Nejlépe nechte uležet do druhého dne nebo aspoň pár hodin.

Pak už stačí jen nakrájet, podávat a vychutnávat :)




pátek 28. ledna 2011

Vzpomínka na Budapešť: IF Kávézó

  • Domácí limonáda s ovocem a se zázvorem
  • Kozí camembert v popelu s borůvkovou omáčkou a ořechy v polníčku
  • víno: Sikhedyi Blue Franc from Don Simon cellar, Eger region  


  • Srnčí (nejspíš) pörkölt (jakože guláš :) s borůvkami (které tam nebyly vůbec cítit, jen sem tam bylo možné najít bobulku) a knedlíky (řekla bych, že něco jako karlovarské, zkrátka hodně housky).
  • Víno: VIKARIUS from Vesztergombi Jozsef cellar, Szekszard region

  • Dezert: Švestkový dort s ořechovým marcipánem
  • Víno: Szentgyorgyhegyi semi sweet Pinot Gris from Horvath cellar

  • Živá večerní hudba

středa 26. ledna 2011

Ořechový chléb

Už je tomu celkem dávno, co jsem naposledy pekla chléb. I když považuji domácí pekárnu za geniální vynález, znervózňuje mě hranatý tvar výsledného bochníku a nedostatek vložené vlastní síly (a lásky, chcete-li). Proto jsem si chlebík uhnětla sama v ruce a pěkně se s ním popatlala.

Recept jsem měla vyhlídnutý už nějakou dobu u Anne's Food a minulý týden našla jeden den, kdy jsem (mimo jiného) mohla věnovat pořádnému vymazlení vlastního ořechového chleba.

Ořechový chléb (rozpis na 1 bochník)
   
25 g čerstvého droždí
3,5 dl vlažné vody
330 g pšeničné chlebové mouky
60 g žitné mouky
2 lžičky soli
1 lžička chlebového koření
1 lžíce medu
150 g vlašských ořechů

Vzhledem k tomu, že jsem chronický nedodržovač a pozměňovač postupů, jsem nedělala ani tento chleba úplně podle toho, jak to popsala Anne, ale zhruba následovně:

  • Z droždí, medu, lžíce mouky a trošky vlažné vody jsem zadělala kvásek a čekala, až trošku vzejde.
  • Mouky, sůl a chlebové koření jsem smíchala dohromady.
  • Ke směsi jsem přidala kvásek, zamíchala a postupně zapracovávala i zbylou vodu.
  • Hnětla jsem, hnětla několik minut.
  • Nakonec jsem vmíchala lehce podrcené ořechy. (Ve skutečnosti jsem na ně zapomněla a vmíchala je až po prvním kynutí :)
  • Vytvořený bochníček jsem dala do utěrkou vyložené ošatky a utěrkou i přikryla. Ještě jsem ji malinko pocákala vodou, aby těsto neuschlo.

Pak už jsem jen každou cca hodinu až dvě (v závislosti na tom, jak bylo těsto vykynuté, nebo jak jsem si na něj vzpomněla) těsto znovu prohnětla a vrátila zpět do ošatky. Nějaké překládání, co popisuje Anne, jsem ve skutečnosti moc nepochopila :) Celkem jsem bochník přehnětla asi čtyřikrát, ale bylo to tak náhodné, že ani pořádně nevím.
Nakonec jsem těsto vyklopila na plech vyložený pečícím papírem, nechala ještě maličko nakynout, opatlala ještě trochu moukou a šupla do trouby rozpálené na 250°C. Brzy jsem zjistila, že to bylo moc. Podle původního receptu se to při této teplotě mělo péct nějakých 35 minut, ale já asi po deseti, kdy jsem ucítila pálící se pečící papír, stáhla teplotu asi na 200°C a nechala chléb dopéct při téhle teplotě. 


Samozřejmě se mi trošku připálil - ale spíš jen ořechy vykukující z těsta, chléb by famózní i tak. Sice nemám ráda takové ty přehnaně moučné chleby, ale je pravda, že v tomhle případě mouka ochránila chléb před totálním spálením (a neškodilo by oplácat bochník před pečením moukou ještě trochu víc).


Pokud na bochník poklepete zespodu a vydá dutý zvuk, je upečeno. Stačí už nechat vychladnout, ideálně na nějaké mřížce a pak už jen nakrájet, namazat máslem a užívat si křupavosti čerstvého chleba a souladu jednoduchých chutí :)
Já zrovna pěstovala na okně řeřichu nebo něco takového, tak jsem zelené zimní vitamíny nemohla nevyužít.


 MŇAM!

úterý 25. ledna 2011

Makrónky - pokus první

Po vanilkovém krému k buchtičkám mi samozřejmě zbyly bílky. Nikdy jsem "bílkový problém" nějak neřešila, ale tentokrát jsem si vzpomněla, že bych mohla zkusit ty záhadné makrónky, noční můru začínajících cukrářů.
Veškerá zapeklitost totiž není až tak úplně v chuti, jako hlavně ve vzhledu. Správné makronky by měly být na povrchu hladké a lesklé, s lehce pórovitou a drsnou "nožkou" (jako hodně hodně placatá houba). Tyto dvě nožky se následně spojí krémem nebo marmeládou a mělo by vzniknout něco takového:

(a nebo takto)

Já se do toho pustila a ... vzhledově se samozřejmě nepovedly ani trochu. Asi nějakou hrou osudu se stalo, že fotky někam záhadně zmizely. V posledních pár letech mám ve veškerých fotkách docela systém a pořádek, ale občas se prostě stane, že v rychlosti něco někam nahraju a fotky jsou ty tam - třeba je někdy ještě objevím :). Jenže ono se právě stejně není čím chlubit, takže o svých slavných makrónkách jen trochu něco napíšu.

Na internetu můžete samozřejmě najít bezpočet receptů, občas najdete i nějaké postupy. Musím se přiznat, že už ani nevím, který jsem si nakonec vybrala já, ale pár vám jich také nabídnu.

Asi nejjednodušší a nejstručnější návod najdete na Inspiromatu banalit.


Obě pak odkazují na "makrónkový román" od Tartelette. Blog i odkazovaný soubor jsou v angličtině. Já jsem  to před svým prvním pokusem byla líná přečíst a pak jsem toho samozřejmě trochu litovala, takže jestli máte chuť zkusit makrónky a angličtina vám nedělá problémy, nezazděte to jako já :)

Podrobný fotonávod najdete třeba i u Terezky.

Problém je, že každý píše, jak se to má dělat, ale nikdo o tom, co se dělat nemá, aby se nestalo něco, co nemá. No zkrátka to byste si museli zkusit, abyste zjistili, že se vám nakonec upeče naprosto něco jiného :) (a nebo si přečíst ten makrónkový román, ke kterému jsem se stále nedostala, ale pevně v něj věřím ;).

Kouzlo makronek je v tom, že těsto můžete barvit nejrůznějším potravinářským barvivem, ale úplně nejlepší je hrát si s náplní. Můžete plnit marmeládou, "obyčejnou" máslovou náplní, nebo takřka čímkoliv, co vás napadne.

Já jsem zvolila čokoládovo-rybízovou náplň. Svařila jsem trochu smetany z cukrem, rozpustila v ní kvalitní čokoládu (asi se 70 % kakaa) a přimíchala rybízovou marmeládu (domácí!) a po vychladnutí i trošku změklého másla. Dle vyjevených očí ochutnavačů soudě, kombinace to byla vskutku žravá až návyková.

Jediné, co můžu nakonec slíbit, je, že se o makrónky ještě určitě někdy pokusím. Také se pokusím neztratit fotky. A pokud se mi povedou, zkusím odhadnout, čím to. Ale mám pocit, že kdyby ten postup nebyl tak záhadný, tak všichni napíšou hned, jak se to má dělat. Nebo to má být prostě tajemstvím, aby makrónky nezaplavily svět a umělo je jen pár vyvolených? Kdo ví. Ale JÁ je jednou udělám pěkné :).

A jak píše pan Cuketka: "Věřte, nebo ne, ale tahle krabice křehkých oválků s krémem dokáže rozdělit život každého milovníka sladkostí na dvě etapy. Období před macarons a po něm."

čtvrtek 13. ledna 2011

Buchtičky s vanilkovým krémem

Před Vánoci jsem si objednala vanilkové lusky v celkovém množství 7. Dva jsme použily s mámou do vánočky, dvěma jsem ovanilkovala domácí vaječňák a jestli počítáte se mnou, zbyly mi 3 lusky. A byla bych blázen, kdybych si je doma syslila na dobu "až se budou hodit". Ony by se určitě jednou hodily, ale to by jejich vanilkové aroma také mohlo být to tam. A nebo by se lusky mohly ztratit v naší tajemné kuchyni, či změnit podobu na nějaké neidentifikovatelné cosi.

No zkrátka jsem si řekla: "lusky musí pryč!" Tedy do jídla. Prozkoumala jsem lépěji vanilkový e-shop a seznala, že buchtičky s vanilkovým krémem musím mít. Inteligentně jsem je však musela mít v sobotu odpoledne, kdy jsem zjistila, že doma nemáme jediné vajíčko. Tak jsem se vydala na dalekou cestu do nejbližšího supermarketu a hádejte co - neměli vajíčka! Naštěstí měli alespoň bio vejce, tak jsem koupila jedno drahé šestibalení (stejně jsem si tedy říkala, že na ten krém budou bio lepší) a vydala se zpátky dom na ten vanilkový zázrak.

Následovala jsem výše zmíněný recepis, ale protože jsem měla dohromady 6 vajec, udělala jsem buchtičky z celé dávky a krém z poloviční (ano, 7/2=4 :).

Buchtičky
250 g hladké mouky
10 g čerstvého droždí
60 g pískového cukru
80 g másla
100 ml vlažného mléka
2 vajíčka
špetka soli
půl lžičky strouhané citronové kůry
špetka muškátového květu
Vanilkový krém
375 ml plnotučného mléka
4 žloutky z bio vajec
2 lžíce cukru
1 vanilkový lusk (a tady by asi měla přijít jen polovina :)
Na těsto jsem chtěla vyzkoušet naší domácí pekárnu, která nám léta leží v kuchyni. Během míchacího procesu jsem pochopila, proč nám léta leží v kuchyni. Po chvíli míchání se zasekne a nemíchá. Tak jsem musela podivnou hmotu nějak dostat z nádoby pekárny a holt dodělala ručně. Těsto nějakým způsobem trochu vykynulo, já umatlala buchtičky a šlo se do trouby :)

 
 
 

Zatímco se buchtičky pekly (cca 25 minut), vrhla jsem se na krém. A to bylo teda něco! Začínám s blogem, tak si, prosím, myslete, že začínám i s vařením (a ono to vlastně nebude ani tak daleko od pravdy, buchtičky s krémem jsem dělala poprvé :).

Fígl je v tom, že poté, co přimícháte horké mléko s vanilkou ke žloutkům a dáte směs na oheň, nesmíte za žádnou cenu dopustit, aby vše přišlo k bodu varu. Je to jedna z těch věcí, co musíte pořád a hlavně dlouho míchat, až vám ruka upadne, a musíte být neuvěřitelně trpěliví. Jakmile směs dorazí bodu varu, je pozdě, krém se srazí. A taky se mi srazil :)
Také příliš nedoporučuji dávat celý vanilkový lusk, pokud děláte krém z poloviční dávky. Je to prostě potom až příliš vanilkové...

Nicméně! Bylo to docela i dobroučké,... (ten krém byl opravdu dost žlutý :)



...ale bohužel se ztrátami na životech.


Druhý den jsem se toho sraženého krému už trochu bála (ono ho stejně moc nezbylo), tak jsem posnídala buchtičky se skořicí, cukrem a máslem, ňám :)



čtvrtek 6. ledna 2011

Pro mlsouny!

Abych nalákala co nejvíc mlsounů, ukáži vám ty nejhezčí zákusky, co jsem kdy viděla :) A až přijde čas, něco o nich i napíšu :)


 
 

  
 

I když... Potřebuje tohle nějaký komentář? :)

středa 5. ledna 2011

Hello Food!

Mohlo se stát, že jste na tento blog už někdy v minulosti zabrousili a divíte se, kam zmizely jediné dva čokoládové příspěvky, které to tu posledních pár měsíců obývaly. Nejdřív vám povím, kdo jsme, a pak co jsme chtěli původně a co chceme teď.

Kdo jsme
Ája a Gekon, autoři blogu (těší nás!), jsou mlsní jako opice. Původně jsme si chtěli libovat v pojídání čokolády, ale nakonec jsme usoudili, že jsme lepší než kdejaká opice a budeme si libovat ve všem (i když těžko říct, jestli by to nemělo být spíš naopak :).
Zkrátka a jednoduše, chtěli jsme se stát čokoládovými experty, ale vzhledem k nedostatku energie (asi tu čokoládu jíme moc málo) jsme se rozhodli, že mlsní jazykové budou mlsat prostě všechno! A tak se může stát, že Ája bude vařit a Gekon jíst (a nebo třeba naopak? :) a oba o tom budou psát.

Startovní výstřel
se udál už na podzim 2010 nákupem čokolád pro původní záměr. Možná o nich ještě něco napíšeme. Ale důležitější je začátek roku tohoto, protože jak už to tak bývá, když začíná další rok, lidi mají vůbec tendence začínat nové věci a staré měnit. A Mlsní jazykové nejsou výjimkou.
Budiž tedy startovní výstřel leden 2011!

Důležitá informace
Hodnocení článků necháme (prozatím) dle procent kakaa, tak snad se vám to bude líbit.


Třešnička na závěr
Jsme mladí a máme rádi svět a život v celé jejich šíři, proto budeme psát o tom, co dobrého nás zrovna napadne. Určitě budou ale i příležitosti, proč do původního čokoblogu vložit i trochu té čokolády, která nám třeba chutnala (a nebo taky ne :).