úterý 28. června 2011

Jahodová rešerše

Sezóna jahod sice končí, ale není ještě úplně na konci. Někdo možná pořád hledáte inspiraci, proto jsem se rozhodla sesbírat všechny jahodové recepty, které mne zaujaly. A já se těším, až se do nich za rok podívám a řeknu si "to udělám" :)


Jahody s mléčnými výrobky na všechny způsoby
Když smícháte čerstvé jahody s jakýmkoliv mléčným výrobkem, je to jednoduché, rychlé a dobré! V podstatě dostanete z jahod to nejlepší s malým množstvím námahy.

  • Jahodové "tiramisu" považuji za klasiku sezóny - zkuste třeba to od Dulique.
  • Jahodový cheesecake s bílou čokoládou od Lucie - vypadá extrémně jedle!
  • Ledový malinový dort od Gurmánky, který ale můžete stejně tak dobře udělat z jahod.
  • Jahody na pepři se zmrzlinou od Michala Sängera vypadají obzvláště nebezpečně :)
  • Yogurt Panna Cotta - Closet Cooking
  • A nakonec klasika - piškoty, zakysaná smetana a ovoce, aneb nepečený dort od Šárky.


Trocha pečení


Jahodové knedlíky
Ovocné knedlíky jsou naprosto nezbytnou složkou léta!
  • Tvarohové knedlíky od Kačky.
  • Kynuté knedlíky z Apetitu (nebo ty moje s jahodovou omáčkou :).


Jahody naslano
Už jsem chutnala jahody s čokoládou a balsamikem a to tedy nebylo nic pro mé chuťové buňky. Píšu o tom v jahodách naslano proto, že jsem našla i další recepty, kde se objevují jahody a balsamikový ocet spíš ve slaných pokrmech. Trochu se jich bojím, ale zkusit se jednou musí všechno :)
  • Bruschetta s jahodovo-paprikovým dipem a Rizoto s jahodami - La Cuoca
  • Strawberry and Feta Salad - Closet Cooking


Něco na zapití


Další osobní tipy
  • palačinky s tvarohem/mascaropone a jahodami
  • jahodová bublanina
  • jahodový kefír (kefír, cukr, jahody, mixér, nic víc, nic míň)

Jahodování

S jahodami nasbíranými na samosběru jsem měla jednoduchý plán - marmeláda a nějaké jahodové jídlo. 

Nakonec to dopadlo tak, že nebyla jen marmeláda, ale i dvě a půl lahve jahodového sirupu a kynuté knedlíky s jahodovou omáčkou
Jahody jsem nejdřív omyla a očistila, pak jsem všechny prostě jednoduše rozmačkala mačkadlem na bramborovou kaši a z toho jsem odlila 1 l šťávy na jahodový sirup a nějaké další jahody jsem odebrala na jahodovou omáčku ke knedlíkům. Zbytek šel do marmelády.

Tentokrát opět bez fotek (není radno ve třech různých kuchyních a mít veliký nekompaktní foťák jen v jedné). Zato rovnou se třemi recepty :)


Jahodový sirup
1 l jahodové šťávy
1 kg cukru
cca 50 ml citronové šťávy (a nebo podle chuti)
  • Z jahod rozmačkaných na marmeládu jsem slila 1 l jahodové šťávy, tu pak svařila s 1 kg cukru a citronovou šťávou z "dmka" - cca 50 ml, pokud si správně pamatuji, ale vždycky je to lepší dělat podle chuti. 
  • Jak mě vždycky poučovala babička: ne, abyste tu olíznutou lžíci vraceli zpátky do hrnce se šťávou!
  • Hotovou šťávu jsem nalahvovala a lahve na chvilku položila, aby se teplem vysterilizovalo i víčko (které jsem pro jistotu předtím ještě vylila kalvadosem :).
Musím říct, že sirupy moc nepiju, dělám je spíš pro jiné, ale tenhle mě docela dostal, protože má plnou jahodovou chuť a příjemnou citronovou kyselinku.


Jahodová marmeláda
2,5 kg rozmačkaných jahod
1 kg cukru (třeba i třtinového)
velké množství trpělivost a času :)
  • Na tomhle receptu není moc co popisovat. Jahodovou hmotu pomalu přiveďte ideálně k 70°C a na této teplotě se ji snažte udržet. Nemám teploměr, ale na jednom kurzu jsem viděla, že by to prostě nemělo ani za nic bublat a při míchání by se z hrnce měla viditelně odpařovat voda.
  • Míchejte a míchejte, dokud se neodpaří tolik vody, že vám marmeláda přijde docela hustá. Počítejte, že to bude trvat třeba 2 hodiny, nebo i víc - podle množství jahod.
  • Přidejte cukr, pořád míchejte a "vařte" maximálně dalších 5 minut, jinak by se cukr mohl začít připalovat.
  • Společně s cukrem můžete přidat trochu práškového agaru (tipuji, že 5 g, ale nejsem si tím množstvím úplně jistá).
  • Pak už jen plňte do sklenic, zavíčkujte a postavte na 5 minut víčkem dolů - opět kvůli sterilizaci.
Jednou jsem totiž ochutnala marmelády od firmy Heliavita - z bio ovoce a bez pektinů a podobných věcí. A ty byly! Tak jsem se rozhodla, že udělat marmeládu se želírovacím cukrem za 5 minut je sice super, ale ty marmelády pak prostě nejsou ono. 
Do téhle své marmelády jsme ještě zkusila přidat trošku citronové šťávy a nebyl to dobrý tah, takže velmi nedoporučuji :)


Kynuté knedlíky s jahodovou omáčkou
Pořád se nemohu rozhodnout, jestli mi chutnají přímo jahodové knedlíky, protože stejně jahody, které získají tepelnou úpravou nakyslou chuť, vyjím jako první a pak jím samotné knedlíky s tvarohem, cukrem a máslem (mňam!). Nebo nastane varianta dvě - knedlíky jsou podávané se studenou jahodovou omáčkou a uvařené jahody do ní rozmačkám ;) Takže balení jahod do těsta je nakonec dost zbytečná práce, pokud mám být strávníkem já. A proto jsem si tuhle udělala knedlíky, skoro jako to děláme na táboře. Jen malé kuličky z kynutého těsta, které se následně přelijí omáčkou - na táboře marmeládovou, doma jahodovo-jogurtovou.
Když si nejsem jistá nějakým docela základním receptem, jdu na Apetit, i když kynutá těsta mám už skoro v malíku :) Knedlíčky jsem oproti uvedenému receptu udělala z poloviny a 4 malé porce z toho byly.

500 g polohrubé mouky
20 g droždí
1 lžička cukru / medu na kvásek
250 ml vlažného mléka
1 vejce
špetka soli
  • Do mísy prosejeme mouku, uděláme důlek a do něj rozdrobíme droždí, přidáme cukr nebo med a zalijeme troškou mléka. Trošku rozmícháme a necháme kvásek, aby nabobtnal.
  • Pak přidám vejce, do mouky špetku soli a nakonec rozmíchám s mlékem.
  • Nezbývá než nechat v teple vykynout.
  • Z vykynutého těsta vykrajujte lžící hroudičky a házejte na pomoučený vál. Následně vytvarujte malé kulaté knedlíčky a nechte ještě chvíli kynout.
  • Pak už jen dejte vařit do lehounce osolené vroucí vody a po vyndání nezapomeňte propíchnout nebo natrhnout, protože dělové koule nechutnají nikomu.
Na jahodovou omáčku stačí smíchat libovolné množství a poměr rozmačkaných jahod, jogurtu, případně měkkého tvarohu (doporučuji) a cukru. A můžete to do sebe házet :)

pondělí 27. června 2011

Jahodové samozlo

Minulou neděli byly v Kunraticích zahájeny jahodové samosběry. Alespoň tedy na poli "kunratické jahody" (ještě totiž jsou na internetu k nalezení "jahody Kunratice"). A teď zase koukám na stránky, že samosběry byly už ukončeny ;) No tak nevím, každopádně to byl příšerný zážitek.

7:00 - Vydala jsem se do Kunratic autem - je to od nás z Říčan necelých 20 minut, navíc jsem pak potřebovala popojet ještě dál, na Spořilov, takže to bylo vcelku po cestě. Už to neuvěřitelné množství jiných aut mě vyděsilo a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se trefila tam, kam jsem měla.

7:30 - Dorazila jsem na místo, samosběry měly začít už v sedm, ale lidi byly jak kobylky. Tak jsem zaparkovala u jedné cesty, šla několik set metrů podél dalších zaparkovaných aut, až jsem dorazila k poli, kde jsem se chtěla také stát jahodovou kobylkou. Lidí bylo nepočítaně, moc moc a moc. No byla jsem tu, tak jsem zaplatila stokorunu coby zálohu na vstup, nechala si zvážit košíky a šla na pole. Jahody byly malé, suché, nezralé, ošklivé, nijaké... No ale nějakou dobu jsem sbírala a něco nasbírala. Paní ve vedlejším řádku říkala, že letos je to nějaké divné, že loni byly krásné a veliké. No není každý rok posvícení. Evidentně.

8:30 - Odhlédla jsem od jahod a zděsila se fronty. Jeden koš jsem měla nasbíraný, tak jsem utíkala do fronty, protože už jsem měla asi jen tak hodinu na to ji vystát. V deset jsem totiž měla být na tom Spořilově. Fronta měla asi 100 m...

9:20 - Posunula jsem se za tu dobu asi o 10 m (nekecám). Začala jsem panikařit a nevěděla, co budu dělat. V půl jsem prostě potřebovala vypadnout.

9:25 - Zahrabala jsem veškerou svou poctivost a sebeúctu někam hluboko do mozku, vzala košík a vyrazila dopředu k vahám. Poprosila jsem mile vyhlížející paní, která stála asi pátá, zdali bych nemohla jít k ní, že chápu, že je to hloupé, ale musím být v deset hodin někde jinde. Tak mi pověděla, že jestli pospíchám, ať zkusím jít úplně dopředu. Tak jsem to zkusila, tam mě dvě paní neuvěřitelně sjely, že jak si to teda jako představuju. Tak jsem povídala, že si to představuju tak, že ty jahody skoro ani nechci, že prostě potřebuju odjet, ale přeci je nebudu vysypávat na zem, když potřebuju svoje koše. Paní za váhou byla úplně v klidu a bylo jí to zcela jedno. Vrátila jsem se k té milé paní, která mě tedy pustila před sebe, samozřejmě ale na mě vyjela jiná, která stála o pár lidí dál. Že oni tam samozřejmě také čekají dlouho. To jsem už jsem měla na krajíčku, ale rozezlená paní se nějak uklidnila, stoupla si zpátky do fronty. Hodná paní říkala, že ať tam zůstanu, kdyžtak ji budu bránit, až ji ta rozezlená bude chtít zmlátit :) Hodná paní zachránila můj den! Nechala jsem si zvážit svoje jahody, zaplatila nekřesťanskou cenu 40 Kč/kilo (za nic moc jahody) a utíkala k autu.

9:40 - Odjíždím a stíhám být na Spořilově o celých 5 minut dříve! :)


Poučení:
  • Choďte na samosběry ve dvou (jeden si stoupne do fronty, druhý bude sbírat).
  • Pokud dojdete na pole a už v té době bude fronta podezřele dlouhá, vykašlete se na to, ty jahody za to pravděpodobně nestojí. Nasedněte do auta a kupte si jahody raději jinde, byť za vyšší cenu.
  • Případně choďte na samosběry jen tam, kde to znáte, a víte, že vám nic takového nehrozí.
  • A vůbec nejlepší rada, pokud vám jde o větší množství jahod, třeba na marmeládu: pořiďte si kamarády s jahodovými přebytky :)

sobota 18. června 2011

Méďa Pusík a bezový sirup

Dnes jsem jela vlakem z Prahy, kde jsem se s ostatními scukaři vzdělávala o kávě (a sice nevím o kávě všechno, ale vím toho stokrát víc než kdy předtím :), a kousek opodál seděl malý kluk s babičkou. Listovali Pusíkem, což je časopis pro děti, na který jsem jako malá nedala dopustit, protože tam byla vždycky stránka s receptem! Dodnes si pamatuji palačinky s nutelou a ovocem, které na mě tehdy žadonil táta i brácha :)

Prostě láska k vaření už od mala, ale někdy mi připadá, že talent nulový. Nemám v plánu se litovat, spíš vám povím o tom, jak dopadlo mých asi 15 l bezového sirupu. Občas se mi stane, že v mém mozku nastane jakýsi zkrat, který zapřičiní podivný výsledek - ačkoliv vím co a proč se má dělat, udělám to úplně jinak, případně to nechtěně odfláknu nebo něco podobného.

Bezu jsem natrhala mnoho a sirupu (nebo tak něčeho) udělala ještě víc. 

Vzhledem k tomu, že jsem v oblasti zavařenin a podobných výrobků velký experimentátor, naložila jsem bezové květy na několik způsobů a všechny si pečlivě poznamenala (a ani tady jsem si nakonec neuvědomila největší chybu). Nemám doporučený poměr vody a květů - v různých receptech se uvádí cca 15 velkých květů na 2 l vody. Já měla květy různě velké, takže mi šlo o to, aby sklenice nebyla úplně napěchovaná, ale jen tak nějak příjemně plná. 

 V pěti třílitrových sklenicích byl základ pro sirup s citronem, s limetami, s mátou a citronem, s mátou a limetami, s pomerančem a citronem. Vše jsem naložila, zavázala plátnem a nechala cca 24 hodin stát.
Poté v podstatě stačí už jen svařit s cukrem a naplnit lahve. Ideální je plnit téměř po okraj, zakápnout alkoholem a tradá - sirup by měl vydržet třeba i rok.

Bezový sirup
bezové květy (já je ještě odstříhávala od stopek)
1 l studené vody (jeden chytrý pán říkal, že nemusí být převařená)
citronová šťáva z 5 citronů
1 kg cukru
(případně mátové listy nebo pomerančová šťáva)
  • Bezové květy (případně s mátou) naložíme na 24 hod do vody i s citronovou šťávou (tu samozřejmě můžete přidat i potom, při rozpouštění cukru.
  • Přecedíme přes plátýnko do hrnce
  • Přidáme cukr a zahřejeme jen tak, aby se cukr rozpustil. Mícháme.
  • Sirup nalahvujeme do vyvařených lahví, příp. vypláchnutých lihovinou. Plníme téměř až po okraj a nakonec cmrndneme trošku alkoholu.
  • Tradáááá :)

Následuje návod, jak se to dělat nemá, resp. na co se nesmí zapomenout:
  • Naložené květy ceďte skutečně přes plátno, cedník nestačí! Já jsem tedy květy nemyla - smyl by se z nich pyl a ten dodává dobře udělanému sirupu specifickou, lehce medovou chuť. Když bezovou "emulzi" přecedíte přes plátno, zbavíte se veškerých potvůrek s nožičkama. Dle mého je to třeba udělat i pokud jste květy předem omyli - nevěřím tomu, že se všech breberek zbavíte :)
  • Ať chcete nebo ne, dodržujte poměr 1 kg cukru na 1 l vody! Cukr v podstatě funguje jako konzervant - dostatečně sladký sirup se zkazí mnohem hůř
  • Pokud, jako já, nechcete používat kyselinu citronovou, citrony skutečně nešetřete. Někde jsem zahlédla doporučený poměr: šťáva z 5 citronů na 1 l vody. Sirup jinak bude hrozně mdlý a nevýrazné chuti.
Řekla bych, že tyto tři body zabrání nejhoršímu, pak už jen doporučím, abyste experimentovali v menším množství než já a nemuseli s některých lahví následně zkoušet vyrobit bezové víno a ze zbylých bezovou plíseň :)

středa 15. června 2011

Domácí chřestění

S přípravou chřestu přivezeného ze Slavností jsem příliš neotálela. Ostatně každý asi ví, že s přípravou chřestu se otálet nemá, protože nejčerstvější je nejlepší a je nejméně dřevěný.
Ještě ten samý den jsem tedy udělala chřestovou polévku, která byla chuťově dobrá, ale udělala jsem ji sakra řídkou. Se smetanovými polévkami nemám příliš zkušeností, ale doufejme, že se to časem změní. (No i když já stejně nejvíc ujíždím na vývarech :))
Že na fotce není nic vidět, se omlouvám, ale vy si to jistě rádi domyslíte :)
Další den jsem se vrhla na chřestové rizoto a zbylé pazouchy dala spolu s cuketou na koláč z (koupeného) křehkého těsta a bylo dochřestěno.

 
Recept na polévku není úplně zveřejnění hodný, ale v zásadě jde o to, že se chřest uvaří, rozmixuje a pak se to zjemní smetanou. Na polévce je bezva to, že ten vývar se může udělat i z odřezků, které byste jinak vyhodili. Samozřejmě to ale chce nemíchat s očištěnými pazouchy - ty navíc stačí vařit krátce.

Rizoto se povedlo podstatně lépe (na to, že jsem italské rizoto dělala asi podruhé v životě :). Dokonce jsem si na něj připravila i kuřecí vývar, bez toho opravdového by to prostě nebylo ono.


Chřestové rizoto
3 lžíce másla
1 šalotka
2 stroužky česneku
500 g chřestu (na barvě nezáleží, ale tady preferuji zelený, nebo aspoň mix).
400 g kulatozrnné rýže na rizoto
1/4  l suchého bílého vína
3/4 - 1 l drůbežího vývar (ideálně domácí)
sůl, pepř, citronová kůra, bazalka
parmazán

  • Na polovině másla rychle orestujeme na drobno nakrájenou šalotku, česnek a očištěný a pokrájený chřest. Špičky chřestu přidáme do rizota později - zhruba po 10 minutách usilovného míchání rýže.
  • Přidáme rýži a když už je krásně lesklá a obalená máslem, nalijeme bílé víno.
  • Stále mícháme a necháme víno odpařit.
  • Pak už jen po troškách přiléváme vývar, který vždy necháme za stálého míchání vsáknout do rýže. Přilévání a míchání opakujeme až do zblbnutí nebo aspoň do té doby, než je rýže al dente, což může vzít tak 20 minut.
  • Nakonec už jen osolíme, opepříme, přidáme trochu citronové kůry, parmazánu, zbytek másla a několik lístků bazalky. Prostě podle chuti :)
Vše jsem dávala víceméně od oka. Vycházela jsem sice z výše uvedeného receptu, ale dokud můj drahý nepořídí váhu, budu vařit okometricky :).

pátek 10. června 2011

Jak se chřestí v Ivančicích

Vím, že tenhle příspěvek je trochu s křížkem po funuse, ale co - další Slavnosti chřestu v Ivančicích budou zase až za rok. Ty letošní se konaly 20. - 21. května a vzhledem k tomu, že chřest mám ráda a Ivančice nejsou daleko od Brna, nezbývalo než vyrazit :) Navíc jsem zaslechla zvěsti, že již uplynulé ročníky za moc nestály, ale letos to vzala do rukou nová krev a máme se na co těšit. A já se těšila.

Stručně: nebyla to naprostá tragédie, ale jestli to bylo minulé ročníky horší, tak moc nechci vědět jak :)

Méně stručně: Z ivančického nádraží jsme se vydali směrem k náměstí - to se dalo najít podle kostela (s divnou věží).

A náměstí bylo plné... oblečení, ubrusů, cukrátek, blbostí, kolotočů, blbostí, oblečení,... Jo a byl tam jeden stánek s chřestem. Ten den bylo zrovna horko, takže chřest zabalený v igelitu a vystavený na slunku se kvalitně potil. Ale i tak jsme cestou domů po balíčku zeleného a bílého koupili, protože co bychom to byli za lidi, kteří si na chřestových slavnostech nekoupí chřest. A ještě jsme ho dostali do pěkné papírové tašky, takže jsem pak byla tázána, proč jsme s sebou tahali plátěnku :)

Po chvíli bloudění a hledání oné vytoužené degustační zóny jsem dorazili k jakémusi vstupu, který však nevypadal jako ten hlavní a já potřebovala právě ten, neboť se na mě usmálo štěstí a já o týden dřív vyhrála jednu vstupenku v soutěži. Tak jsme zahnuli do jakési uličky, kterou zrovna pan pořadatel zatarasoval, ale byl tak hodný, že nás odvedl k onomu hlavnímu vstupu. Tam jsme si nakoupili ještě nějaké degustační tolary (po 10 Kč) s tím, že nevyužité můžeme zase směnit za peníze.

A teď se to zase pokusím trochu zestručnit - v rámci degustační zóny byl i farmářský trh. Ten jsme spíš proletěli, ale vypadal docela dobře, jen jsme nepotřebovali nic nakupovat. Pak tam bylo řemeslné tržiště, které nás také příliš nezaujalo (protože takovými pouťovými pseudořemesly jsem už docela unavená - batikované oblečení, dřevěné meče, kovové přívěsky...).
No a nakonec samotná degustační zóna...
Ta nás prostě zklamala. Z inzerovaných čtyř restaurací svoje chřestové pochutiny nabízely jen tři, ta nejzajímavější nám tam chyběla. Resp. nakonec jsme ji našli jinde, ale ceny vskutku nebyly degustační (skoro bych tedy řekla, že ani porce, i když je to jen domněnka), tak jsme to vzdali.
Něco jsme ale ochutnali i tak, zbylé tolary utratili za ochutnávku templářských biovín u pánů se slamákem, poseděli jsme na lavičce a zase odjeli domů.

Ještě se ale krátce vrátím k tomu, co jsme vlastně ochutnali, abyste z toho také něco měli :) Nepamatuji si, jak se jednotlivá jídla jmenovala - zvlášť v případě omáček nevím, která byla která, ale nebylo to určitě nic, co by  mě posadilo na zadek (ale naštěstí ani nic hrozného :)

V pohodě brambory, v pohodě šunka, v pohodě omáčka a v pohodě chřest:

Chřest a omáčka podobně jako u předchozího chodu, chřestová taštička nebyla moc chřestová a byla dost suchá.

No a chřest s jahodami a "čokobalzamikem" - to rozhodně není kombinace pro mě. Limetkový sorbet byl na tom asi to nejlepší. Samotnou kombinaci balzamika a čokolády jsem ještě nezkoušela, ale jestli to má chutnat takhle, tak mi to tedy nechutná a syrový chřest nasladko také asi vyhledávat pro příště nebudu.

No moc jsme toho nezvládli, ale aspoň jsme si udělali výlet vláčkem a bylo pěkné počasí :) (a někdy se na Slavnosti chřestu snad ještě vydám :)

středa 8. června 2011

Rebarboro, rebarboro, ty nám teda rosteš!

No vážně, na naší zahradě (nebo spíš u souseda :) máme velikánskou obludu - asi tak metr a půl v průměru. Věřte tomu  nebo ne, ale je to tak a roste jak divá. Na obrázku sice nemám žádný předmět pro porovnání velikostí a zelená rebarbora se v zeleném plevelu špatně fotí, ale zapojte fantazii :))


Ale co s tou rebarborou vlastně děláme? Jednou za čas vezmeme veliký ostrý nůž a uřežeme ji pár listů - veliký a ostrý proto, že naše rebarbora není žádná troškařka a řapíky má opravdu mohutné. Čepele listů je nutné ořezat, protože pro další kuchyňské zpracování jsou vhodné pouze řapíky. Ty se pak ještě musí oloupat, abyste je zbavili zdřevnatělých vláken.
Nakrájené kousky rebarbory nejčastěji dáváme do koláčů a je skoro jedno, jaký si vyberete. Můžete to zkusit šátečky / koláčky / cokoliv z listového těsta, koláč z křehkého, bublaninu a nebo třeba kynutý koláč či crumble. Jen je nutné růžovozelené kostičky smíchat i s cukrem, protože rebarbora je dost kyselá.

My máme doma nejraději kynutý koláč s drobenkou. Z uvedeného množství vždycky uděláme dva plechy výborného koláče. Nejlepší je nechat koláč trochu odležet, zvláční a je bezvadně měkký.

Kynutý rebarborový koláč
500 g polohrubé mouky
75 g cukru
75 g rozpuštěného a zchladlého másla
250 ml vlažného mléka
půl kostky droždí

Kynuté těsto jako obvykle - kvásek z droždí, lžičky cukru nebo medu a trošky vlažného mléka. Pak přidat mouku, cukr, mléko, máslo a zamíchat těsto, u kterého počkáme, až pěkně vykyne. To je pak třeba rozdělit na dvě poloviny a pěkně vyválet. My pečeme na pečícím papíru, takže starost s vymazáváním plechu nám tak odpadne.
Placky pak posypeme nakrájenou rebarborou a bohatě posypeme drobenkou z hrubé mouky, změklého másla a skořice (ta se k rebarboře báječně hodí!). Drobenku jsem zvyklá dělat hodně od oka, takže s tou bohužel moc neporadím.

   

Koláč na obrázku je navíc ještě potřený měkkým tvarohem, ten se má totiž s rebarborou taky moc rád.

Aby to nebylo ještě úplně všechno, tak jsem letos udělala i rebarborový sirup. Já sice na šťávy zas tak moc nejsem, ale taková domácí limonáda s ledem při parném letním dni...
Na sirup se rebarbora nemusí loupat, stejně se všechno nakonec bude cedit. Stačí nakrájet na cca 1 cm špalíčky, hodit do hrnce s ruličkou skořice, zalít vodou a povařit. Asi po 15 - 20 minutách mírného varu přeceďte, do šťávy přidejte cukr, míchejte, míchejte, až se rozpustí a pak už jen plňte do lahví.


Já jsem použila následující poměr:

Rebarborový sirup
1 kg rebarbory
1 kg cukru
1,5 l vody
1 svitek skořice

Výsledná šťáva ale byla hrozně sladká a měla málo rebarborové kyselosti, takže pro příště bych buď ubrala cukr, nebo radši přidala rebarboru. Třeba 1,5 kg rebarbory, 1 kg cukru a 1,5 l vody. A skořice také o 1 roličku víc.

Tady máme tuhle krásně růžovou šťávičku spolu s bezovou...


... ale o té zase někdy příště :)