Když to dělají v časopisech, tak já budu taky!

Jsem chudý student, přesto utrácím nehorázné peníze za jídlo. Ráda vařím, ráda jím. Navíc ráda jím pestře a nespokojím se s tukovým rohlíkem a eidamem za 11 korun - ve skutečnosti jsem něco takového nedávno jedla a... nikdy více, ble!

Naštěstí mi stačí menší porce, takže oproti průměrnému chlapovi ušetřím o polovinu na jednom jídle. Na druhou stranu průměrný chlap jí dvakrát denně, zatímco já minimálně 4x, takže se to nějak vykrátí :)

Pointa je ale v tom, že si vyzkouším tak nějak zhruba počítat náklady na jednu přiměřenou porci a s výsledky vás budu seznamovat. Chápu, že výsledná cena se leckdy může u téhož pokrmu lišit v desítkách korun, podle použitých surovin, ale slibuji, že nebudu používat ten nejlevnější eidam :o) Podobný systém pravděpodobně znáte z některých časopisů o vaření. Každopádně jsem si řekla - proč to nevyzkoušet taky!

Protože všichni znáte tvrzení, že zdravé jídlo může být dobré, tak já zkusím usilovat o to, aby dobré jídlo bylo levné, resp. přiměřeně drahé. A koneckonců, aspoň si ověřím, kolik skutečně utrácím za jídlo - to, že občas něco nakoupím za nějakou částku, mi nedává moc dobrý přehled, protože některé potraviny leží ve spížce třeba 2 týdny (nebo déle), než přijdou na řadu.

Tak co,  budete mi držet palce? :)

Nejlepší variace na švestky s mákem

Je léto, jsou švestky, byla jsem na Zelňáku => koupila jsem švestky. Třešně jsem letos nějak prošvihla, což je dost smutné vzhledem k faktu, že miluju takové ty tmavě červené, masité a šťavnaté. Švestky až tolik nemiluju, ale ráda je mám a řekla jsem si, že tentokrát nezaspím, koupím si jich sáček a ještě lépe - něco z nich upeču! Navíc mě hned na Zelňáku napadlo, že švestky a mák k sobě neodmyslitelně patří, a na Zelňáku se dá koupit i půlkilový pytlík máku za 35 korun. Ani nevím, jestli je to málo nebo hodně, ale bylo to na trhu a tam já nakupuju ráda :)

Smutnější pak bylo, že jsem doma zjistila, že vlastně nemáme nic, čím by šel mák namlít. Zkoušela jsem "všeúčelového" pseudorobota, ale ten to teda neumí. No tak mám teď v Brně pytlík máku a asi ho vezmu v srpnu do rodného domova do Čech, abych ho namlela a odvezla zase zpátky :)

Máku jsem se přesto nevzdala a poslala muže (který je tu na blogu uveden jako jeden z autorů, ale vůbec nic sem nepíše ;), ať koupí v obchodě již namletý. Byla to směs s cukrem (a s rýžovou moukou), ale výsledná makonáplň nebyla špatná.

Našla jsem hrozně lákavý recept, pro který je sice třeba docela velké množství surovin, ale mně se výjimečně stalo, že jsem měla většinu doma. Takže vznikl:

Drobenkový koláč tvaroh - švestky - mák!

Jak jsem psala, recept jsem našla a to na dobrutky.eu - nebudu ho tedy přepisovat. V podstatě jsem ho ani nijak nemodifikovala - kromě použití směsi mletého máku a cukru. Navíc jsem možná přidala víc mandlových lupínků, ale mandlí není nikdy dost :).

Přes množství surovin a vrstev, není koláč vůbec složitý a je nebezpečně návykový - kombinaci máku a švestek nemá cenu komentovat, navíc když je zjemní tvarohová vrstva doplní křupavá drobenka s mandlemi... No chtěli jsme původně podarovat pár dalších lidí, abychom nebyli moc tlustí, ale nakonec jsme byli ráda, když zbyl kousek na souseda, jemuž jsme tak chtěli poděkovat za půjčení dortové formy a trouby :)

Kde koupit hovězí kosti na vývar...

... to nevím, ale vím, kde je dostat!

Tedy... ve skutečnosti samozřejmě i vím, kde je koupit, koupíte je skoro u každého řezníka - nebo aspoň skoro u každého, ke kterému chodím. Je pravda, že já k nim moc nechodím. Ale věc se má tak. S kamarádkou sháníme v Brně bydlení (ha! kdo má v Brně volný pokoj? :) a dnes jsem se šla podívat na nějaké studentské byty v Husovicích, které mě sice nezaujaly, ale zato jsem věděla, že od nich je to už jen pár kroků do Mazánkova řeznictví a uzenářství, které je i na SCUKu. Už jsem tam kdysi jednou byla a vzhledem k tomu, že mi tam dobře poradili, říkala jsem si, že se někdy určitě vrátím. Jen to mám trochu z ruky, takže to chvíli trvalo.

Ale dnes byla ta chvíle!

Poprosila jsem o kus vepřové kýty, paní mi dala ten kus, který jsem si vybrala a najednou začala: "A hovězí na guláš si nedáte?"

- "Ne ne, já se ještě mrknu tady na uzeniny"
"Teď máme tuhle klobásku, chcete ochutnat? Nebo tenhle salámek?" (nějak ty věci pojmenovala, ale to si nepamatuju)
- "Ne, děkuju, já si vezmu jenom patnáct deka nějaké šunky."
"Vepřové nebo tady máme uzenou."
- "Vepřovou, prosím."
"A hovězí kosti na vývar nechcete? Zadarmo!"
- "Noo... když já teď nemám čas dělat vývar... Hm.... Ale mohla bych je asi zatím zamrazit, že?"
"No, určitě!"

A na pultu mi přistál pytlík kostí :)

Pro fotografii posloužil balíček již na chvíli ubydlený v mrazáku a pro potřebu fotografie na okamžik vytáhnutý, proto je sáček tak ošklivě zapařený.

Jak se chodí z kulečníku

Na kulečník se chodí jednoduše. Sedne se do tramvaje nebo do náhradního autobusu, párkrát se přestoupí, zbytek se dojde pěšky a jste v Avii v kulečníkovém klubu. Tam zavoláte servírku, která odemkne sadu koulí, objednáte si kávu a zázvorovou limonádu, co má říz, a můžete začít hrát.

http://www.metropolislive.cz/detail/4801/44/

Jenže pak dohrajete, zaplatíte, uvědomíte si, že jste v Avii, náhodou si na tabuli přečtete aktuální nabídku a je to. Sednete si ke stolu a objednáváte marinovaný losos, špenátový krém a špenátový salát s hráškem, mátou a kozím sýrem. Do toho občas štěkne s pořádnou ozvěnou znuděný pes, co si chce hrát a rodinná oslava ho už nebaví.

Protože ještě pořád nezačalo pršet, tak se vydáte pěšky městem, přes Tyršovy sady a Kounicovou. Vysmějete se cukrárně Kolbaba, že si také pořídila letní zahrádku obehnanou tůjkami, ale pak si vzpomenete, že mají moc dobré dorty a tak nezbude nic jiného, než si na nějaký zajít.

Kávu a sladký dort je nutné "vyběhat", proto po vlastních dojdete až na Hlavní nádraží, nasednete na osmičku a vystoupíte na Vojtově. Jako obvykle. Povídáte si o tom, jak se chodí z kulečníku a z legrace prohodíte, že byste to mohli zakončit pivem U Tesaře.

No a taky že jo!

Váš Záviš

http://www.vhospode.cz/pivo/10-zavis-12-svetly-lezak%5C/

Malinová panna cotta

Nerada bych svůj poslední příspěvek Během za malinami nechala bez pointy, protože tou byla sladká tečka na závěr :)

Další den jsem běhat nešla, protože jsem sportovala už předchozí tři dny a to po dlouhé pauze bylo už docela dost. Takže jsem si udělala jen pořádnou kopcovitou procházku do lesa, tentokrát i s batůžkem, vodou a malou krabičkou na nasbírané maliny.

Tohle se mi podařilo nasbírat během deseti minut, co jsem telefonovala s tátou. Ten mi zavolal přesně na vteřinu, jak jsem došla k malinovým keřům a zastavila se s úsměvem na tváři. Povím vám, jednou rukou se maliny v hustém houští nesbírají nijak moc dobře :)
Ale něco jsem přeci jen nasbírala.

... a rozhodla se, že z toho udělám něco, na co jsem se chystala už sakra dlouho a nemohla se k tomu dokopat. V životě jsem totiž nepracovala s želatinou a kdysi mi někdo nakecal, že se s ní dělá špatně, tak jsem se tomu hodně dlouho bránila. Ale vůbec nerozumím tomu, proč by se s ní dělalo špatně, protože panna cotta je super jednoduchý rychlodezert (když odhlédneme šestihodinové tuhnutí v ledničce :).

Panna cotta
500 ml smetany (na šlehání)
5 g / 3 lžičky / 1 lžíce práškové želatiny nebo 3 plátky
3 lžíce cukru
vanilkový lusk

• Želatinu necháme nabobtnat v pár lžících vody.
• Smetanu svaříme s cukrem, s vanilkovou dření i s celým luskem. (Jeden recept říkal i něco o desetiminutovém varu, ale nevidím v tom moc smysl.)
• Po chvilce přidáme do smetany nabobtnalou želatinu (z plátkové předem vyždímáme vodu) a necháme želatinu rozpustit ve smetaně.
• Už nevaříme! Jen mícháme do rozpuštění, případně můžeme trošku zahřát.
• Hmotu nalijeme do olejem vymazaných nádobek. Prý aby to šlo pak vyklopit, ale mně to stejně moc nefungovalo. Možná ale proto, že jsem příliš experimentovala s podivným tvarem "formy" :)
• Necháme vychladnou a šupneme na 6 hodin do lednice.
• Po dokonalém ztuhnutí vyndáme z lednice, vydolujeme z nádobek (může se to jíst samozřejmě přímo z nich) a zdobíme něčím sladkým a zajímavým, třeba sirupem z lesních malin :)

Experimentům se meze nekladou a je samozřejmě možné přidat želatinu i do malinové šťávy a udělat dvouvrstevnou panna cottu. Pak je ale nutné počítat s tím, že před nalitím druhé vrstvy musí zatuhnout ta první. Nemusí to být dokonalé zatuhnutí, ale dvě hodinky to trvat může.. (já na to čas neměla, proto se mi vrstvy trochu prolnuly :)

A autoportrét nakonec :)

Během za malinami

Už jsem začala zase běhat (letos tak počtvrté), ale tentokrát to vypadá, že to vydrží déle než týden (týden je to přesně dnes, tak snad jsem to nezakřikla. Tentokrát jsem běhala ze Štýřic na Červený kopec a zpátky. Kopec je to dlouhý, asi půlkilometrový, ale já se jednou rozhodla, že poběžím ještě kousek a pak zahnu do lesa a poběžím zase zpátky. Jenže ten kousek byl jednou tak dlouhý, takže se ten kopec samotný nakonec vyšplhal na kilometr. Tedy já jsem vlastně vyšplhala kilometr.

Ale nakonec jsem ten les našla a co víc! Našla jsem v něm i úsek s maliním a ostružiním. Zelené ostružiny mne nijak nezaujaly (snad jen, že si na ně brousím zuby, až budou :), zato malin se tu do zobáčku našlo.

Ale počkejte, já přeci zrovna sportuji!

No co, stejně jsem tu délku trasy tentokrát trochu přepískla, tak bylo třeba krátkého odpočinku a doplnění energie :)

Dýňová polévka...

... není nic, co by obyčejný člověk a jeho kamarád mixér nezvládli. Nejlepší na tom je, že se to dá udělat z jakékoliv dýně a není to nic náročného. Já zvolila máslovou (ve skutečnosti jsem ji nějak náhodně koupila a už mi dva týdny ležela doma :)

Máslovou dýni je třeba nejdřív oloupat.

Pak rozkrojit napůl a vydlabat semínka.

Ty jsem se rozhodla uschovat (vybrat z oranžového ble) a opražit -> mňam!

Pak už stačí dýni nakrájet na kostky, povařit ve vývaru (zeleninovém), rozmixovat a přidat třeba smetanu, nebo modrý sýr jako Tereza, případně dosolit a dopepřit. Není to žádná věda a je to hned.

Jen pozor na množství vývaru, ve kterém vaříme dýni doměkka. Není dobré mít hladinu vývaru nad kostkami dýně, protože pak by polévka mohla být příliš řídká.

Nejlepší na tom je, že vzniklou hmotu můžete použít i jako základ pro omáčku na těstoviny :)