středa 31. srpna 2011

Koukejte, co jsem našla!

To je TEN dort :)



Njn, že fotím na foťák bez karty, to jsem si už zvykla, ale že fotím s foťákem s kartou a následně ji v tom foťáku nevidím, to je novinka.

Blízká setkání třetího druhu

Znáte ten film? Musím přiznat, že já si ho teď moc nevybavuji, ale ČSFD říká:
Setkání lidstva s mimozemšťany totiž není žádnou idylickou pohádkou (jako je pozdější dětský E. T.), ale událostí určenou zásadním nepochopením, až násilným chováním mimozemšťanů a absencí (zjevnou) jakéhokoliv citu či pochopení."

Zaměňme výraz mimozemšťan slovem číšník a hned máme úvod k včerejšímu večeru.

Jako toto léto již mnohokrát, i včera jsme si zašli s Jiříkem na pivko k Tesařovi. Hostinec U Tesaře je blízko, točí tam nepasterovaného Záviše, mají zahrádku, pomazánku a čtvrtku chleba za 60 korun, a vůbec se nám tam tak nějak líbí.
Těsně před desátou večerní se k nám připojili dva kamarádi, z nichž jeden byl hladový. Nejen, že obsluze trvalo, než vůbec přišla, ale když se náš hladový kamarád ptal, jestli by mohl dostat ještě něco k jídlu, aspoň pomazánku, tak se číšník podíval na hodinky, zamyslel se s dlouhým „hmmmmmm“ a dodal:,,Už ne.“ Když ho hladový kamarád prosil o cokoliv, třeba nějaké brambůrky, sušenky, cokoliv k jídlu, tak se číšník zeptal: „,Tomu říkáte jídlo?“

To jsme nemohli nechat jen tak. Normálně bychom to asi neřešili, ale s tímto číšníkem jsme už jednou měli nepříliš dobrou zkušenost (jako s jediným, jinak je U Tesaře obsluha milá) a jeho „hmmmmmmmmm, ne“ nás přesvědčilo o tom, že jinde bychom mohli pochodit lépe. Kamarád si odskočil a Jirka zatím zašel dovnitř a zeptal se milé blondýnky, jestli by nebylo ještě něco k jídlu, třeba nějaká pomazánka. Slíbila, že se alespoň zeptá nebo vyhrabe nějaký kus brambůrek.  Přání však slyšel kuchař a hned řekl, že pokud pomazánka stačí, tak to není problém. Žádný stres, vše s úsměvem, klídek. 

Nejvíc nás ten večer pobavilo, když pomazánku s chlebem přinesl náš „oblíbený“ číšník se slovy „to je jako pro vás, jo?“ a pohledem, který vraždil. 

Malá vzdělávací vsuvka:
Arogance nebo arrogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří mají nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupováním vůči druhým lidem.

O něco později jsme udělali tu osudovou chybu, že jsme se té milé blondýnky zeptali, jestli je tento číšník nějaký majitel, provozní nebo tak něco, a zmínili jsme se, že je fakt nepříjemný a chová se arogantně. Na jeho obranu nám řekla, že dneska celý den nejedl, tak je naštvaný. Resp., že mu kuchař nechtěl udělat jídlo. Jestli se tak chová i ke kuchaři, tak není divu :)

Že to bylo osudová chyba, se ukázalo až při placení, kdy nás sice přišla zkásnout nějaká slečna, ale najednou se přihnal i onen číšník (jak se ukázalo - vedoucí směny) a začal se ptát, jestli na nás byl nějaký nepříjemný, jestli jsme měli nějaký problém a proč to proboha neřekneme přímo jemu, ale musí se to k němu dostat nějakým šumem. Snažili jsme se mu v klidu vysvětlit, co nás podráždilo, ale nedařilo se. Tento člověk vás nenechá říct jedinou souvislou větu: vždy po pár slovech kohokoliv přerušil a po několikáté zopakoval to, co nám už říkal a různě se obhajoval. Ukázalo se, že pomazánku nám připravil majitel (který má na rozdíl od číšníka jasno, proč je důležitý spokojený zákazník), a jediný, kdo s jídlem má skutečně problém, je číšník, protože to řekl. Po chvíli monologu jsme byli vinni nejen objednávkou, ale drzostí, že jsme se odvážili stěžovat na nevstřícné zacházení. 
Zapojila jsem se i já (teda snažila se zapojit), a to v konfliktech zůstávám většinou stranou. Úsměvné je, že si už ani nepamatuji, co jsme mu chtěla říct  (snad proto, že jsem to neřekla celé), nicméně zaznělo tam slovo arogantní a bylo mi řečeno, že já! jsem arogantní. Aha :)

Byli jsme poučeni, že pokud se mu chceme vyhnout, máme si zjistit, co znamená krátký a dlouhý týden (asi budeme muset, protože to tady máme fakt rádi) a pán odešel.

Snad mu kuchař dal najíst aspoň před spaním… 


Motto dne: schůzky s blbcem odkládejte na neurčito.

pondělí 29. srpna 2011

Zkušební dort

Můj bratr se v září žení. V Kazachstánu. Babička s mámou dostaly za úkol upéct tam svatební dort (jedeme tam na dva týdny, ne jen na svatbu, samozřejmě :), a když jsem se to dozvěděla, tak jsem řekla: "tak to teda ne, dort vymyslím já!"

Vlastně nevím, co se mi stalo, dort jsem v životě pekla všehovšudy asi tak jeden a hned se chci vrhnout na svatební. Ale což, dort nemůže být nic složitého! Problém je hlavně v tom, že Kazachstánu bude horko horoucí a na místo svatby ještě pojedeme i s dortem nějakých 60 km kamsi, pravděpodobně jakýmsi přehřátým dopravním prostředkem.

Co naplat, dort nemusí být dobrý, hlavně, když bude dobře vypadat. A jediné, co mě napadlo, bylo naučit se pracovat s nějakou potahovací hmotou, protože je to pravděpodobně to jediné, co v horku udrží dort pohromadě. A když už, tak si ji i udělám sama - kdo ví, co se v Kazachstánu dá a nedá sehnat. 

Navíc jsme se v sobotu s kamarádkou stěhovaly, tak jsem si řekla, že zkušební dort bude ideální pro partu našich stěhovacích kamarádů. Dort se snědl celý a nikdo si nestěžoval, takže asi se celkem povedl :)

Několik dní jsem po večerech i přes den studovala internet, až jsem narazila na fórum www.dortomanie.cz, kde jsem také strávila notnou dávku času. Finální plán byl takový: kakaový mechový korpus, máslovo-pudinkový kokosový krém a mléčná potahovací hmota

Ačkoliv jsem dort dělala nakonec docela narychlo (no pár hodin to samozřejmě zabralo i tak, ale ideální by byl třeba celý den), nezapomněla jsem ho vyfotit. Co jsem však zapomněla, byla karta v počítači, takže fotka je v nějakém demo modu ve foťáku a bez kabelu, který v Brně nemám, ji z něj nedostanu. Tak jediná fotka dortu, která existuje, je tato :)


Recepty jsou ve výše uvedených odkazech, přesto mám několik poznatků, o které bych se ráda podělila.

Dortový korpus:
  • Těsto ze 4 vajec jsem nalila do dortové formy o průměru 25 cm. Místo korpusu jsem měla asi 3cm placku a zděsila jsem se, jestli ji vůbec zvládnu rozkrojit. Ale šlo to v pohodě, nicméně to byl docela nízký dort.
  • Ještě jsem dodělávala těsto z 1 vejce na 3 muffiny - jeden sežrán jako zkušební, dva pak na dortu tvoří siláky-stěhováky :)


    Kokosový krém

    • Krupici netřeba přidávat, bude to hyperhusté i tak.
    • Pudink to chce opravdu kokosový, s vanilkovým chuť kokosového mléka totálně zanikne.
    • Přidala jsem jen 250 g máslo a cukr podle chuti a i tak mi hromada krému zbyla. Vystačil by na promazání dvou pater i na obmazání dortu jako podklad pro potahovku.


    Potahovací hmota
    • Nebojte se vody! Ona přinjehorším vyschne. Zvlášť když děláte potahovku v horku. Já podle instrukcí pracovala s vodou velice opatrně a pořád mi nebylo jasné, jak se dá šutrem potáhnout dort.
    • Potahovku samozřejmě můžete ochutit třeba mandlovou trestí (já pracovala s trochou růžové vody, také zajímavé), obarvit potravinářskými barvami a nebo i kakaem.
    • Dělala jsem z 300 g mléka a 300 g cukru - hmotu jsem si připravila den předem, tak jsem nevěděla, že z dortu bude jenom tenká placička. Samozřejmě mi nějaká hmota zbyla, ale údajně vydrží v lednici dost dlouho (pokud není upatlaná od krému). Na fóru dortománie jsem také stáhla tabulku spotřeby hmoty, tak připojuji zde.


    Tak nějak jsem už pochopila, proč jsou celé dorty v cukrárnách tak drahé, nikdy bych si vlastně neuvědomila, že ta cena se vyšplhá tam, kam se vyšplhala (i když je jasné, že u krému to hodně naskočilo kvůli kokosovému mléku). Jsem zvědavá, kam se dostaneme s cenou za celý svatební dort (i když to asi raději nebudu počítat :) Naštěstí na svatbě bude jen do 30 lidí :)

    Ranní čtení

    Když mám po ránu čas, nikam extra nespěchám, tak začnu půllitrem vody a internetem.

    Dnes jsem zapnula svůj google reader a přečetla si (zcela náhodně a přesně v tomhle pořadí) následující tři články:


    Co mě ale lehce pobavilo a proč vám to sem píšu - zatímco Lucie byla zděšena nejen na začátku, ale i na konci a nemá potřebu to zkoušet znovu, Catalinu to "FAKT vyděsilo", ale vlastně se to stejně chtěla naučit. No a Meg vypadala nadšeně od začátku do konce, navíc udělala víc druhů, než říkalo zadání :)

    A já jsem z toho rozčarovaná a najednou nevím, jestli bych to někdy chtěla zkusit nebo ne :)

    pondělí 22. srpna 2011

    Zakončení výletu u piva a kávy

    Pokud jste si nevšimli, minulý článek o našem výletu na Klokočnou (V Jiříkově vidění) napsal sám Jiřík - můj drahý a donedávna tichý společník blogu. Skóre včerejšího dne, tedy prvního dne vystavení článku, je 80 přístupů a jeden nový viditelný pravidelný čtenář. To nám přijde moc pěkné a trochu to vypadá, že blog už bude muset psát jen Jirka, ale nedá se nic dělat, já mám na psaní (trošku) víc času a materiálů :)

    O co jsme se ale ještě chtěli podělit.. Z Klokočné jsme ještě došli do Mnichovic, nasedli na vlak do Říčan a řekli si, že ještě skočíme na kafe. Na Říčanském náměstí je už nějakou dobu kavárna Coffee's, do které jsem ale zatím neměla důvod jít, až nyní. O produktech kavárny nemá zas tak moc smysl hovořit, já vám chci hlavně ukázat pár fotek, které jsme vytvořili. Fotograficky žádná sláva (byli jsme unavení po výletu :), ale interiér je tak podivný, že kdybych chtěla nafotit nějakou vintage/royal/cosi kolekci čehosi, tak sem asi zajdu :)




    neděle 21. srpna 2011

    V Jiříkově vidění

    Minulý víkend jsme se s Ájou vypravili na výlet do Klokočné ochutnat středočeskou kuchni. V merku jsme měli dva podniky, jmenovitě U Koryta a U Koně, kde jsme chtěli oslavit první výplatu v nové práci, víkend a vzájemnou partnerskou snášenlivost k rozdílným potřebám výletování.
    Proč zrovna U Koryta a U Koně? O korytu jsme na SCUKu (recenze: U Koryta, U Koně) četli, že majitel je sice svérázný, ale jídlo bohovské, a U Koně má zase vařit vyhlášená kuchařská rodina Sapíků. Takový cíl byl dostatečnou motivací, aby Moravák vkročil do nebezpečných pražských hvozdů.

    Já se těšil na steak, Ája na pivo. Cesta z Říčan pěkným a vlastně docela bezpečným lesem rychle uběhla a před jednou jsme úspěšně stáli u U Koryta. Ale měli jsme smůlu – na dveřích stálo „Dovolená“. Po chvíli focení dveří sice vylezl majitel, který zřejmě tráví dovolenou jako v Ženatý se závazky, ale místo steaku nám neotesaně naznačil, ať už se neobtěžujeme kdykoliv ukázat. (Ten musí mít koule, když takhle jedná se zákazníkem.)
    Náhradní řešení U Koně naštěstí nebylo daleko. 

      
    U Koně to vypadalo jako v myslivecké hospodě. Všude samý obraz, paroží a tmavé barvy. Vizuální stylizace příjemně odkazovala na histori rodiny Sapíků coby šlechtických kuchařů a na českou/staročeskou kuchyni. Ačkoliv jsem spíše na moderní nepřeplácané řešení prostoru, tady jsem se díky tradici hned začal cítit pohodlně (pěkný příklad použití síly příběhu). Unavení pochodem jsme zapadli k jedinému volnému stolu a už u nás byla usměvavá obsluha. 
    Jídelníček byl přehledný a názvy s cenami naznačovaly, že se máme připravit na kulinářský zážitek. Já, naladěn na steak, jsem neodolal Pfefersteaku (medium-rare, spíš do krvava) s pepřovou omáčkou Madagaskar, zeleninou a hranolky za bratru 395Kč. Ája šla do Ladova kotletu s česnekovo-šalotkovu šťávou a bramborovým knedlíkem za hodně slušnou cenu 175Kč. Zatímco jsme čekali, přinesla před nás obsluha couvert v podobě škvarkové pomazánky s bylinkovou houskou. Musím přiznat, že to byla zatím nejlepší škvarkovka, kterou jsem jedl. Jemná, plná chuti, příjemně roztíratelná a v dokonalé harmonii se sušší voňavou houskou. Kdyby ji podávali jako samostatné jídlo, neobtěžoval bych se se steakem. 

    Můj pfefersteak vypadal skvěle, Ájina kotleta taky a s chutí jsme se pustili do jídla. ...pokud máte rádi dobré konce, tady přestaňte číst, ohodnoťe článek a pokračujte ve své denní zábavě...



    Steak nebyl ani zdaleka medium-rare spíše do krvava, ale well-done. To byla první zrada. Ze dvou omáček, které jsem dostal ke steaku, byla jedna pepřově dobrá a druhá bez chuti (která měla být Madagaskarská, to netuším). Ale vrchol přišel teprve s hranolky. Přiznám se, že jsem hranolky v menu přešel s myšlenkou, že to mají Sapíkovi nějak vymyšleno (a kdo jsem já, obyčejný smrtelník, abych rozporoval záměry vyhlášené rodiny kuchařů?). Neměli: dostal jsem hranolky konzistencí i chutí totožné jako v McDonalds. Dokonce byly i stejně přesolené. Nevěřil jsem vlastní hubě.
    Mezitím se Ája u stolu přestala rozplývat nad výbornou smaženou cibulkou a ochutnala i maso. Ladův kotlet byl ve skutečnosti masová kapsa se zelím. A bohužel pro Áju byl stejně bez chuti jako moje omáčka ke steaku. Kéž by tak podávali jen knedlíky s cibulkou.

    Očekávali jsme kulinářský zážitek a odcházeli jsme rozčarovaní. Lekce z výletu do Klokočné je tak jasná: musím se naučit vracet jídlo, které nebude dle mých představ. 

    úterý 9. srpna 2011

    Barvy na talíři

    Máte rádi barevné jídlo? Nemyslím tím obarevné, ale když použijete takové suroviny, které vám vytvoří nejen koktejl chutí, ale i barev. Když mi talíř hraje barvami (přiměřeně), mám pak pocit pestré stravy nejen s pohledu barevného, ale i toho výživového.
    Když se pak navíc jedná o jednohrncové jídlo, nemám důvod ho nemilovat :)


    Vepřové v mrkvi je jedno z mých oblíbených jídel a od té doby, co jsem potkala "vylepšení" u Terezy, ještě víc => již nikdy bez vína a tymiánu! :)

    pondělí 8. srpna 2011

    Ideální léto

    Donedávna pro mě bylo ideální léto někde v lesích na táboře, v přívěsu mezi kozama, nebo aspoň na louce pod širým nebem. Letos se ale nějak stalo, že se žádné lesy, louky, řeky nekonají (nebo ve velmi omezeném množství) a jsem převážně v Brně, uzavřená mezi stěnami a budovami, kterých je víc než stromů a asfaltu více než luk.
    Tudíž když tak přemýšlím nad tím, co je pro mě letos nejvíce letní činnost, tak je to posezení s přáteli a  pivem pod širým nebem. Asi stárnu :)


    pátek 5. srpna 2011

    Letní večeře

    Znáte to -  je léto, horko, vy už sice máte být zhublí do plavek, ale stejně se na vás všude valí "Lehké letní saláty pro vaši postavu!" Dle mého jde hlavně o to, že v létě seženete zeleninu čerstvou a českou. Nicméně někdo někdy vymyslel, že v létě člověk nemá chuť na těžká jídla, tak je ideální šance do sebe zeleninu ládovat. Já tedy nevím, já bych do sebe ládovala klidně i steaky. Ale maso doma není, zelenina je, tak jsem se dneska večer dala na tu lehkou letní stravu.


    Je to jednoduché (a levné), stačí mít doma cottage a nějakou tu zeleninu, já mám tuhle smetanovou sýrověc moc ráda s jemně nakrájenou paprikou, může být i rajče a pórek, jako dnes. K tomu plátek chleba a voilá => večeře.




    Zeleninový salát s cottage sýrem
    (rozpis na 1 ženskou porci :)

    1 paprika
    1 rajče
    0,5 kelímku sýra cottage
    pár koleček pórku
    krajíček chleba

    Cena porci: cca 12 Kč (zelenina ze zahrádky, kelímek sýra cottage kolem 20 Kč)

    Dobrou chuť! :)