středa 21. září 2011

Jsem jediný člověk na světě, co neumí jíst s brýlemi

No vážně. Dioptrické brýle (na dálku) nosím... pravda, ne moc dlouho. Respektive pořídila jsem si je asi před pěti lety, kdy jsem přišla na vysokou a zjistila, že vzdálenost z lavic posluchárny k promítanému textu, je podstatně větší než z druhé lavice běžné školní třídy k tabuli. Zkrátka veškeré písmo se pro mě stalo poměrně špatně čitelným. Doktorka mi brýle skoro nechtěla napsat (nebudu se hádat o tom, jestli byla nebo nebyla hloupá), protože mám přeci jen půl dioptrie! Nakonec ale na pravém oku našla dokonce tři čtvrtě, tak tedy brýle by byly.

Jenže jinak jsem viděla docela dobře a v běžném životě jsem nijak nepociťovala potřebu je nosit. Takže jenom do školy a na řízení. A do kina jsem je zapomínala.

Jenže jak se v poslední době zdá, zrak se mi zhoršuje, tak jsem brýle začala nosit víceméně pořád a uvidíme, co se stane.

Jenže já v nich neumím jíst!
 
Talíř na stole je pod tak špatným úhlem, že mi dolní obroučka brýlí vadí. Vlastně mi vadí spíš dolní okraj než dolní obroučka, mám totiž ještě jedny brýle opatřené pouze horní obroučkou, a i ty si při jídle sundavám.

Asi je tedy evidentní, že jíme i očima, protože když nemůžu svoje jídlo pořádně vnímat vizuálně, tak se cítím zkrátka nesvá. Pravda, v totální tmě jsem ještě jíst nezkoušela :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky, že čtete můj blog! :)