pondělí 19. září 2011

Svatební dort

O tom, že se chystám péct svatební dort, jsem již psala. O tom, že to bude v Kazachstánu, také. A jak to dopadlo?

K dokonalosti má daleko, ale co je dokonalost? Líbil se, chutnal a snědl se celý. A na ničem jiném nakonec nezáleží. Dokonce padlo takové slovo jako gorgeous, tak co víc si přát :)

Dort jsme s mámou a babičkou vytvořily v podstatě dle receptu zkušebního dortu. Navíc v podobných podmínkách - bez váhy a s podivnou troubou. Z prvního korpusu byl tak trochu šutr, ale naštěstí se to celé rozleželo do poživatelné podoby.
Hraní s modelínou  mi nikdy moc nešlo a když takovou jedlou modelínu vyrábíte a modelujete z ní v teplotě vyšší než 30°C, má to za následek to, že ukrutným tempem vysychá, láme se a vůbec ztrácí svou plasticitu. Připočtěte do toho podivnou konzistenci kazašského moučkového cukru, který se prodává pouze po 50 g balíčcích (sušené mléko jsem si přivezla raději z ČR), a snahu něco úchvatného vymodelovat mezi dvanáctou a čtvrtou hodinou ranní. Vznikne něco takového:


Vysoký korpus se potahuje podstatně hůře, než nízký, to je asi logické, a tenhle byl navíc řádně hrbolatý a pochybný ;)

Jak se ale dle ohlasů ukázalo - péct se zkrátka musí s láskou. A svatební dorty obzvlášť.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky, že čtete můj blog! :)