Jak nepéct dýňový koláč

Ačkoliv je zase sezóna dýní, letos už se nejedná o takový trhák, jako před pár lety, když se rozjel prodej dýní hokkaidó. Na druhou stranu se tahle surovina tak nějak obecně dala do povědomí a dneska už není problém sehnat i jiné druhy dýní. A nebo to bylo možné i dřív, ale nikdo nevěděl, co s tím :)

Já jsem dlouho odolávala - něco, co dělají všichni, mě už z (jakéhosi hloupého) principu odrazuje, ať už jde o nové "boží" cvičení jako třeba zumba, nebo o znovuobjevenou surovinu, jako je právě dýně.

Dýňová horečka během těch pár let trochu vychladla, přestože podobně jako chřipka přijde na podzim, ale už jsem velká holka a zkusit se musí všechno.

Jenže já dýním pořád nějak nemůžu přijít na chuť! Pořád to zkouším a pořád nic. Možná něco dělám špatně, ale tak moc mizerná kuchařka sice nejsem (i když poslední dobou to jde se mnou od desíti k pěti :o). Zkoušela jsem dýňovou polévku, dýňové máslo, dýňovou něco-jako-marmeládu, dýňové risotto a dneska to dospělo až k dýňovému koláči. Na Zelňáku jsem koupila tento týden kus takové té obrovské dýně (paní to prodávala už naporcované, což bylo milé), tak jsem se rozhodla zužitkovat ho sladce.

Už na fotce si můžete všimnou připálených ořechů, ty jsou ale na celém koláči pořád to nejlepší. Dýňová náplň (dýně, vejce, kondenzované mléko, nějaké to koření) je dýňová poměrně výrazně, ale ona je dýně sama o sobě dost mdlá, takže něco tomu prostě chybí!

Laškovala jsem s myšlenkou hodit do náplně tvaroh a asi jsem to měla udělat. Na tom ale nezáleží, třeba jsem měla špatný recept, ale opravdu je možné, že mě žádná dýňová pochutina zatím nijak nezaujala?

10 mýtů o jídle

Doporučuju k přečtení článek z Lifehacker.com : 10 nehynoucích mýtů o jídle, především, pokud se bojíte hliníkových příborů, solíte vodu až začne vařit a nejíte na noc.

Bellatti also makes the point that if you're the type of person who's up very late, setting an arbitrary time to stop eating at night isn't going to help you lose weight, it's just going to make you skip a meal. DiBona had something specific to say about meal skipping, and how dangerous it can be: "Just several years ago, I remember reading in Cosmopolitan magazine that skipping breakfast or lunch following a "night of indulgence" could aid in one's efforts to lose weight. The editors couldn't have been more wrong. If a meal is skipped, the body begins a process of metabolic slowing commonly referred to as ‘starvation mode.'" She continued, "Additionally, surges of hormones then encourage overeating at the next meal, resulting in a higher caloric intake at the day's end. Keeping one's blood sugar balanced with small meals and snacks throughout the day is a much more successful approach for weight maintenance and mental alertness."

Cooked in Kazakhstan - pečivo

Připadám si hrozně nezodpovědně!

Když se totiž tak probírám fotkama, tak zjišťuji, že jsem v Kazachstánu fotila hrozně málo jídla! A i tak mi přišlo, že jsem nakonec nevyfotila to nejdůležitější - možná proto, že mi to pořád přišlo tak trochu stejné, a to, co nám bylo denním chlebem (v tomto případě doslova), uniklo objektivu.

Ke každému jídlu, ať už ke snídani, obědu, večeři či svačině, se podávají lepjošky. Vygůglila jsem, že se dělají v podstatě asi po celé střední Asii, a že se jedná o nekvašený chléb. Mají podobu placek se stlačeným středem s (nejčastěji) florálním motivem - ty bývají různě veliký.

Jediná fotografie, kterou jsem našla ve svém archivu je tato:

...což zjevně není příliš reprezentativní vzorek :) chléb se totiž trhá (to je na lepjoškách nejlepší :) a já jsem navíc už před focením stihla vytrhnout ten stlačený střed ;).

No tak si vypůjčím jednu fotku z internetu, abyste měli lepší přehled. (Po kliknutí na obrázek najede článek o kyrgyzstánské kuchyni.)

Pak jsem tu potkala ještě dva druhy pečiva. Jeden vypadal asi takto, bohužel si ale nevzpomenu, jak se to jmenuje.

Možná to byla samsa bez náplně, ale nerada bych kecala. Bylo to nafouklé a duté a svou nasládlostí to připomínalo českou koblihu.

A pak jsou tady právě ty samsy, což jsou placky plněné nejčastěji mletým (skopovým) masem nebo zelím, nebo obojím.

Ty vám ale taky neukážu, protože jsou schované v igelitce :)

Když to hodíte do google, najde to většinou takové trojúhelnikovité šátečky, které navíc můžou být jak pečené, tak smažené, nicméně v naší záhadné igelitce se ale schovávají pěkné pečené placičky - ideální do vlaku nebo na výlet :)

Čerstvé těstoviny v Brně

Dneska jsem si udělala radost!

Nikdy jsem nezkoušela čerstvé těstoviny, možná v nějaké restauraci, ale žádnou konkrétní si teď nevybavuji. Vím, že pražáci to teď mají jednoduché - zajdou na trh a koupí karlovarskou Čerstvou pastu. No ale co my na Moravě? My máme leda houby.

Tedy alespoň dodnes jsem si to myslela. 

Ráno jsem musela k doktorce, proto už nemělo velký význam jezdit do školy do Lednice. Místo toho jsem si prošla Masarykovu ulici, jejíž analýzu budu zpracovávat do jedné školní práce, a zamířila na Zelňák, kde už jsem nebyla... dlouho. Z Masaryčky jsem uhnula do ulice Květinářské a KUK! Obchod s italskými pochoutkami na mě hlásil "Čerstvé těstoviny".

Šla jsem dovnitř, zběžně omrkla sortiment (spousta drahých italsky vypadajících věcí), a zamířila k pultu s čerstvými těstovinami. Ceny 13 - 20 Kč / 100 g. Já vlastně ani nevím, jestli je to moc nebo málo, protože jsem čerstvé těstoviny nikde nekupovala, ale vzala jsem si 100 g nejlevnějších tagliatelle "na ochutnání".

Na Zelňáku jsem přikoupila hlívu (ano, máme na Moravě houby :) a brokolici, v Orreru v Radnické ulici kousek Gran Moravie, a šla domů vařit, juchéééj :)

(Chtělo by to pořídit si bílý talíř a nějakou tu praxi ve foodstylingu a focení, já vím ;)

Na receptu není ani troška složitosti a hlavně - čerstvé těstoviny bych (stejně jako rýži basmati) mohla jíst snad i samotné :)

Těstoviny s hlívou a brokolicí (2 menší porce)

100 g čerstvých těstovin

1 menší brokolice (cca 300 g)

200 g hlívy ústřičné

parmazán či Gran Moravia podle oka

lžíce oleje, sůl

• Dáme pomalu vařit vodu na těstoviny a mezitím nakrájíme hlívu a brokolici na kousky / plátky / jak je libo.
• Na trošce oleje orestujeme hlívu, přidáme brokolici, podlijeme troškou vody a dusíme.
• Nezabere to více než 5 minut. Jde hlavně o to, aby brokolice byla ještě trošku křupavá, nikdo přeci nemá rád zelené bahno :)
• Hodíme těstoviny do vařící vody, osolíme a na mírném ohni vaříme do stavu "al dente". Říká se, že čerstvým těstovinám stačí 2-3 minuty, ale tyhle chtěly spíš 5.
• Nakonec můžete buď smíchat všechno dohromady (i se sýrem) a nebo servírovat ve vrstvách. Jenže většina lidí si to na talíři stejně smíchá, takže je to asi jedno :)

A cena za dámskou porci je pořád menší než v menze :)

Cooked in Kazakhstan - saláty

Mé první seznámení s kazašskou kuchyní bylo velice rozpačité. Tehdy jsem ale ani nevěděla, o co se jedná, jen jsem to okometricky zhodnotila a řekla si, že to chutnat nemusím.

Na samém začátku tohoto roku jsem přijela domů a objevila tam několik talířků s podivně vypadajícími pokrmy, které zbyly z novoročních oslav. Co si doteď jasně vybavuji, byla na nudličky nakrouhaná mrkev v podstatě obalená olejem (jak ta se leskla!) a vážně podivně ochucená. To jsem se ještě odvážila ochutnat, ale kopeček neidentifikovatelných ingrediencí (později jsem zjistila, že se jednalo především o brambory, hrášek a řepu) v majonéze, před tím se mé chuťové buňky schovaly, jen to viděly.

Svět je zkrátka malý a tak nejen, že si bratr našel dívku z Kazachstánu, ale máma má v ČR kazašskou kamarádku, se kterou slavila Silvestra. (A dle všeho ještě prý máme nějakou velmi vzdálenou příbuznou v Průhonicích, což je od Říčan, co by kamenem dohodil.)

Myslím, že jsem tehdy objevila ještě nějaké masové cosi, a pokud to nebylo smažené, určitě to bylo také hojně "dochucené" olejem.

Na začátku letošního září jsem bohužel zjistila, že hojnost oleje, případně majonézy je zcela normální! Aspoň tedy v Kazachstánu. Salát na obrázku byl jeden z těch lepších, co jsem tam jedla. Vlastně - ony ty saláty jsou většinou v podstatě docela dobré, ale když už tu mastnou zeleninu jíte už několikátý den, přeci jen si možná uvědomíte, že byste rádi zakousli do obyčejného rajčete :)

Nejčastější varianty salátů byly mrkvový, rajčatovo-cibulový, občas ze zelí a řepy, a variace na bramborový - zhruba tak jak ho známe u nás.

A důležité je, že v Kazachstánu rádi krájí (nebo spíše strouhají) zeleninu na nudličky. A to musím uznat, že se mi líbí :)

Babí sobota

V mém ideálním světě je ročně více než 150 slunečných dnů, většinou s mraky typu cirrus, případně cirrocumulus (vše o mracích :), aby byly zajímavější fotky. Také v tomto světě mám čas a peníze na různé kulinářské pokusy, ale především mám spoustu přátel, kteří rádi (a ideálně dobře :) vaří a vzájemně se zveme na různé snídaně, obědy a večeře, povídáme si a užíváme života. Že se v ideálním světě všichni mají rádi a jsou sluníčkoví, to snad nemusím zmiňovat :)

Jak už to bývá, svět samozřejmě ideálně není, slunečné babí létou taky jednou skončí a nastane vlhký podzim plný plískanic, o zimě vládnoucí ve městech sněhovými břečkami ani nemluvě.

Včera jsem ale byli pozvaní na snídani a bylo to boží! Sice nebylo úplně teplo, ale o to nakonec vůbec nejde. Jde o tu společnost, kávu, čaj, domácí limonádu, mísu plnou brusinkových scones a nebo porkovou pomazánku. 

Sice jsem tedy nebyla v Praze na Apetit pikniku - a tam byl asi každý, kdo má s jídlem trochu víc co společného :) - ale u nás v Krně zase začínal týden kávy a to je taky přeci počin měsíce! 

Stojí za tím určitě spousta práce, program je opravdu bohatý, tak by bylo škoda nezajít aspoň někam. Takže kdo je dnes v Brně, povinně do Café Mittee pomalovat vlastní kelímek na coffee to go :)

A kdo bude v Brně kdykoliv během týdne a bude mít dvě hodinky času, tak si udělejte hravou procházku Kolkolem kaváren .

Šup do Brna, týden kávy už začal!