pondělí 26. prosince 2011

Rybičky, rybičky, rybáři jedou!

Na Štědrý den kapra, to je jasné. Od té doby, co ho děda začal dobrovolně stahovat z kůže a od té doby, co jsme ho začali nakládat do piva, jsou mé Vánoce šťastnější. Kaprem, bramborovým salátem ani rybí polévkou vás nebudu zatěžovat. Zvlášť bramborový salát a rybí polévka jsou věci, které sice každý dělá jinak, ale do polévky doma dělám tak maximálně krutony, takže tento blog budu zatěžovat historkou "Ája vaří poprvé rybí polévku" až někdy příště.

O čem jsem ale chtěla psát především je sváteční večeře č.2. Děti rozvedených rodičů často mívají dvoje Vánoce (jéj;), ale protože už nejsem až tak úplně dítě, tak jsem byla pověřená vařením (vyslechla jsem si, že táta by určitě vařil hrozně dobře, kdyby vařil, ale ono ho to ukrutně nebaví, takže jak by vařil, kdyby vařil, se nikdy nedozvíme).

Přeci jen se jednalo o skoro-štědrovečerní jídlo, tak jsem si řekla, že to sfouknu zase rybou, tentokrát ale tou růžovou, kterou taky všichni znají. Nechtělo se mi s ničím moc patlat, přeci jen mě další den čekala kachna (ale o tom zase až příště :). Prolistovala jsem nějakou kuchařku, nějaký časopis a nakonec vyhrál losos na citrusech s voňavými bramborami - neuvěřitelně jednoduché, neuvěřitelně efektní. 


Nevím, proč recept mluví o voňavých bramborech, ale dobré byly určitě, aspoň z táty pořád padala slova významem někde mezi "zajímavé" a "výborné". K tomu jednoduchý nasládlý salát z dubáčku a rukoly a všichni se k mé radosti olizovali až za ušima.


Salátovou zálivku nejraději dělám z olivového oleje, balzamikového octa a javorového sirupu. Vzhledem k hořčici v bramborách jsem ji přidala i do zálivky - vše podle oka. A zapomněla jsem osolit, ale mně to nevadilo, to jen brácha se ptal, jestli není v lednici nějaký dressing (no fuj! :o)).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky, že čtete můj blog! :)