středa 19. prosince 2012

Variace na vanilkové rohlíčky

Uvědomila jsem si, že zveřejnit recepty na vánoční cukroví po Vánocích asi nebude příliš efektivní, takže ještě máte několik dní, abyste zkusili něco trochu tradičního a přitom nového – mám pro vás 5 variací na vanilkové rohlíčky!

Před nějakým týdnem jsme se sešli s pár foodies kamarády a pekli spolu cukroví. Protože na cukroví je nejlepší pečení s milými lidmi a tajné ujídání.
Řekli jsme si, že vyzkoušíme trochu něco netradičního, proto si každý nakonec odnesl několik makronek (pozor, naplněné nejsou trvanlivé), podivné peanutt butter cookies, které ale nakonec po pár dnech byly výborné, Jiřinčiny rohlíčky (s krémem z kaštanového pyré), které taktéž potřebují rozležet, linecké s tajným kořením a pak spoustu rohlíčků, které chutnají skvěle i čerstvé a experimentům se zde meze opravdu nekladou.

Na repertoár se dostaly následující rohlíčky

  • klasické vanilkové z mandlí v bílém vanilkovém cukru
  • lískovooříškové s medem, obalené ve vanilkovém třtinovém cukru
  • z vlašských ořechů ve vanilkovém třtinovém cukru
  • pekanové v pomerančovém cukru
  • z dýňových semínek v citronovém cukru

Cukrové rady

Vanilkový cukr
  • vanilkový lusk
  • moučkový cukr
Pokud nemáte zásobu moučkového cukru ovoněného opravdovou vanilkou, což vyžaduje aspoň tak na měsíc lusk do cukru zapíchnout, mám pro vás velmi jednoduchou radu. Já měla doma asi rok starý lusk, který už byl poměrně tvrdý, nicméně i tak stále pěkně vanilkový. Lusk jsem tedy nalámala do cukru a společně s ním "rozmixovala" v robotu (mám takový ten sekáček k tyčovému mixéru).
Když připravíte alespoň den předem, budete mít cukr vskutku vanilkový. Jen pak před použitím nezapomeňte prosít, abyste mezi zuby nelovili kousky vanilkového lusku.
Zapomeňte na vanilinový cukr ze supermarketu!

Stejným způsobem připravíte vanilkový cukr i ze třtinového. Ten ale nezapomeňte koupit jemnozrnný, tzv. "soft" – prodávají v 400g krabicích určitě v Tescu a Intersparu.

Citrusový cukr
  • kůra z 1 pomeranče / 2 citronů
  • 100 g moučkového cukru
Je třeba připravit také den předem. Pokud se bojíte chemikálií, použijte chemicky neošetřené ovoce, pokud si, stejně jako já, myslíte, že trocha chemie výjimečně vás nezabije, aspoň citrusy vydrhněte kartáčkem pod horkou vodou. Kůru nastrouhejte, smíchejte s cukrem a nechte do druhého dne zaschnout. Nakonec jsem cukr také projela v sekáčku, ale hrudky, které se vytvoří, lze určitě i rozmačkat přes sítko. 
Pozor, tenhle cukr budete chtít i šňupat!


No a konečně rohlíčky:
Základní recept je jednoduchý, níže je uvedený i s podrobnými recepty na všechny rohlíčky, co jsem zkoušela. Pokud se nespokojíte jedním z nich, nebojte se zapojit nejen různé druhy ořechů, ale i mouk – prostě ať chcete nebo ne, funguje všechno (zkuste třeba pistácie a dejte mi, prosím, vědět, jak to dopadlo :).

Univerzální recept na rohlíčky

125 g hladké mouky
50 g mletých ořechů / semen
30 g moučkového cukru či jiného sladidla
90 g másla
1 žloutek

  • Z uvedených surovin uhňácáte pěkně tvarovatelné těsto, necháte hodinu v lednici a pak tvarujete rohlíčky. To se u nás dělá tak, že vyválíte z těsta tlustšího hada (cca 3 cm v průměru), toho rozdělíte na stejně velké dílky – z každého pak uválíte kuličku a následně váleček, který ohnete do tvaru rohlíčku.
  • Pečte na 160 °C asi 10 minut – rohlíčky by měly jen lehce zezlátnout, ne příliš zhnědnout.
  • Hotové rohlíčky nechte trochu vychladnout a obalujte v cukru. Lépe se obalují ještě vlažné, ale dokud jsou horké, tak jsou příliš křehké a lámou se.

Klasické vanilkové rohlíčky s mandlemi
  • 125 hladké bílé mouky
  • 50 g mletých mandlí
  • 30 g moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla

Lískovooříškové rohlíčky s medem, ve třtinovém vanilkovém cukru
  • 125 g špaldové hladké mouky
  • 50 g mletých lískových oříšků
  • 30 g medu
  • 1 žloutek
  • 90 g másla

Rohlíčky z vlašských ořechů, ve třtinovém vanilkovém cukru
  • 50 g hladké bílé mouky
  • 50 g hladké špaldové mouky
  • 25 g hladké pohankové mouky
  • 50 g mletých vlašských ořechů
  • 30 g jemného třtinového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla
(kdybych měla fotku, tak rohlíček na ní vypadá o trošku světleji než lískooříškový :)

Pekanové rohlíčky, v pomerančovém cukru
  • 125 g hladké bílé mouky
  • 50 g mletých pekanových ořechů
  • 30 g moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla

Rohlíčky z dýňových semínek, v citronovém cukru
  • 125 g hladké bílé mouky
  • 50 g mletých dýňových semínek
  • 30 g moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla


A vítěz? Na toho jsme nepřišli, musíte prostě sami vyzkoušet :).

pátek 16. listopadu 2012

Rakouské jahody a dýně

Předminulý pátek se mi povedlo přidat se k exkurzi českých farmářů na rakouskou farmu Wurzers. Naši farmáři tam jeli v rámci projektu Jídlo z blízka, který se věnuje „vzdělávání kuchařů a zemědělců pro vytvoření regionální gastronomie jako součásti udržitelného cestovního ruchu Olomouckého kraje“. Název, respektive popis je to krkolomný, ale jak si teď sama v práci ověřuji, krkolomné názvy jsou zkrátka v rámci udělování různých grantů potřebné.
Každopádně tento projekt, jehož realizátorem je sdružení Živý venkov a partnery Hospitality training institute a Slow Food Brno, mi přijde moc fajn. Co si totiž budeme namlouvat – celkově se lokální potraviny u nás pěkně rozvíjí, ale jde to pomalu a ne vždy je hlavní překážkou naše přiblblá legislativa.


Ale zpět do Rakouska – u města Wieselburg žije rodina Wurzerů, která umí nejen farmařit, ale své produkty i zpracovat a dobře nabídnout. Pěstují především jahody a dýně, z nichž paní Wurzerová připravuje zavařeniny, neboť vaření je její vášní. Kromě toho si nechávají vyrábět i jahodovou a dýňovou pálenku či jahodové víno a sekt. Domluvili se s blízkou čokoládovnou i na výrobě jahodovo-dýňových čokolád, takže jejich sortiment není jen pár druhů marmelád (nebo tedy džemů, podle EU). Karamelovo-dýňový likér nebo dýňový olej jsou zkrátka fenomenální a kdo ochutná, zamiluje se.
Stejně tak i jahodová marmeláda je blaho pro jazyk – pro výrobu používají starou rakouskou odrůdu Mieze Schindler, tedy Šindlerovic micku, a to je zkrátka esence jahodovosti. Sama jsem včera ochutnala jahodovou s pepřem a ta je!




Wurzerovi mají vlastní obchod, kde jsou všechny výrobky k zakoupení, a takhle na podzim je možné koupit i spoustu různých dýní – od nám známých druhů jako hokkaido, máslové či špagetové až po druhy jako mikrovlnková nebo langen von Neapel. V nabídce pak nechyběla ani spousta dýní okrasných.


Tohle všechno se nachází ve staré, stylově vyzdobené, stodole s balíky slámy, starým dřevěným vozem, sudy a dalšími venkovskými proprietami. Nechybí tam ale ani podium pro kuchařské show nebo kurzy, které se zde také pořádají.




Wurzerovi to zkrátka umí. Zemědělství není asi něco, co člověka dovede k bohatství, ale pokud se to dělá poctivě a věnuje se tomu obrovské množství práce, určitě se najde mnoho lidí, kteří to ocení. Chtěla bych, aby takových farem bylo co nejvíc i u nás!


pátek 26. října 2012

Kumíci

V létě jsem zkoušela jedny krekry, které lehce upadly v zapomnění, a tím pádem se nedostaly na blog. Nedávno ale vznikl požadavek na jejich recept, tak jsem ho vyhrabala z útrob Evernotu a ráda se o něj podělím s vámi :).


Inspiraci jsem našla, jak jinak, na jednom zahraničním blogu. Jenže po upečení jsem se rozhodla těmto čtverečkům dát poněkud familiernější název než „Smoky chilli crackers“, a tak vznikli kumíci (podle římského kmínu – cuminu, jehož chuť je v krekrech výrazná).

Bez mučení se přiznávám, že tohle vzpomínání na recepty, které jsem nezapsala hned po ztvárnění, není úplně spolehlivé. Oproti původnímu receptu jsem pravděpodobně vyměnila bílou mouku za špaldovou a zcela jistě jsem vynechala sušené mléko.

Kumíci
190 g špaldové mouky
70 g kukuřičné mouky (nebo polenty)
1 lžička římského kmínu
1/2 lžičky jedlé sody
1 lžička soli
2 lžičky moučkového cukru (možné vynechat)
1/2 lžičky uzené papriky (koření)
1/2 lžičky chilli
70 g másla
1 lžíce koncentrovaného rajčatového protlaku (takový ten v tubě – prodává dm nebo Orrero)
100 ml vody


  • Předehřejte troubu na 180°C, horkovzdušnou na 160°C.
  • Jak už to u krekrů bývá, jděte na to jednoduše. Smíchejte v míse všechny suché přísady.
  • Přidejte změklé máslo a vytvořte něco jako drobenku.
  • V polovině vody rozmíchejte rajčatový protlak a zapracujte do těsta. Podle potřeby přidejte zbylou vodou tak, aby vzniklo tuhé, ale vláčné těsto.
  • Těsto rozválejte na tloušťku 3–4mm a vykrajujte libovolné tvary.
  • Pečte na pečícím papíru asi 20 minut.

Kumíci jsou spíš buchtovitější, ne příliš křupavé krekry. To ale neznamená, že nejsou dobré. Na oslavu narozenin prarodičů ideální! Předpokládám, že by se s křupavostí asi dalo ještě pohrát, ale nezkoušela jsem.

sobota 6. října 2012

Švestkový závin s mákem

Jestli máte ještě nějakou zásobu švestek, tohle určitě zkuste!
Jablečný závin mám samozřejmě moc ráda, ale od té doby, co jsem byla pár měsíců v Maďarsku, není můj pohled na tyhle dobrůtky jako dřív. Do závinů se dá dávat leccos a ty náplně mě na něm baví asi nejvíc.

Recept je převzatý od Dáši Šteflové, která peče výborné štrúdly na zakázku (Stroodl) a své umění nám ukázala na workshopu v rámci festivalu Jídlo z blízka. Prý jsou její záviny k nerozeznání od tažených, ale já tažený závin snad nikdy neměla, takže osobně neposoudím. (My doma vždycky používali nějaká pivní, bramborová a kdovíjaká těsta :).




Švestkový závin s mákem (2 nohavice, akorát na plech :)
200 g hladké mouky
špetka soli
1 vejce
125 g másla
4 lžíce mléka
1 lžíce octa


400 g švestek
100 g máku
20 g cukru (nebo podle chuti)
špetka skořice
  • Mouku se špetkou soli nasypte na vál, udělejte doprostřed důlek a vyklepněte do něj vejce.
  • Do mouky nastrouhejte máslo. Nenechávejte ho předem povolit, ale použijte tuhé máslo přímo z lednice, klidně ho na chvíli strčte do mrazáku.
  • Přidejte mléko a ocet a rychle zpracujte těsto. Moc se s ním nemazlete, prý pak není moc dobré :).
  • Těsto zabalte do folie a nechte v lednici odpočinout alespoň hodinu, ideálně přes noc.

  • Odležené těsto rozválejte na tenký, téměř průhledný obdélník.
  • Smíchejte nakrájené švestky s pomletým mákem, cukrem a skořicí a náplň rozprostřete do střední části rozváleného plátu. 
  • Závin zabalte zhruba jak je naznačeno na obrázku dole, přeneste na plech s pečícím papírem.
  • Horní stranu potřete rozšlehaným vejcem a propíchejte vidličkou.
  • Pečte v troubě vyhřáté na 180° asi 30 minut.



Ano, náplně je hodně a pokud to budete zkoušet poprvé, možná se vám se závinem bude špatně manipulovat. Já mám přesto velké množství náplně ráda, když je dobrá :). Můžete samozřejmě zkusit dát třeba i poloviční dávku. Vzhledem k tomu, že těsto je opravdu tenoučké, tak se mi tenhle závin trochu rozpadal i při podávání, ale co – hlavně, že chutná! 

neděle 9. září 2012

Výlet do mexické kuchyně

Na konci svého příspěvku o bezmasém grilování jsem slíbila, že svůj příspěvěk teprve představím. A čas nadešel :).

Pořád jsem si říkala, co připravit, aby to nebyl grilovaný lilek nebo cuketa – ale to asi jen proto, že jsem nevěděla, že se obojí dá udělat docela zajímavě. Tak jsem na to šla úplně z jiného konce – mexického – a napadla mě quesadilla.

Cožeto?

Quesadilla, povídám! :)


Jsou to dvě tortilly spojené nějakým plnidlem a sýrem. Plnit se dají v podstatě čímkoliv, třeba jen orestovanými kousky masa a chedarem, nebo třeba jen tím sýrem (to je ale trochu nuda :), různou zeleninou, nebo dokonce ovocem (osvědčila se mi kombinace broskve–brie).

Pro vegegrill jsem zvolila guacamole a chedar. Receptů na guacamole je poměrně velké množství, každý Američan nebo Mexičan má svůj oblíbený a jen jeho je ten pravý. Některé suroviny jsou samozřejmě zásadní a neměnné (vlastně jen avokádo a rajčata), ale ostatní mohou být poměrně variabilní.

Guacamole ala Ája:
avokádo
rajčata
mladá cibulka
tabasco
limetková šťáva
sůl
(volitelně: jalapeňo, koriandr, česnek)


  • Všechno nakrájejte na malinké kousíčky (avokádo můžete rovnou rozňahňat vidličkou na kaši, ale já mám raději, když se nakrájí a rozňahňá se jen přirozeně při míchání) a smíchejte.
To je všechno :) Co se týče množství, tak je to také velice individuální záležitost a nerada bych někomu vnucovala své chutě.  Já třeba nepřidávala koriandr – jednak si na jeho chuť pořád tak nějak zvykám a jednak jsem ho přidala do zakysané smetany, která se podávala ke quesadillas.


V tomto článku jdu trochu pozpátku, takže teď vám prozradím, jak se vlastně dělají quesadillas. Nepotřebujete na ně gril, stačí pánev.

Quesadillas
  • Hodíte na pánev na sucho (nebo gril) tortillu, posypete trochou sýra, na něj dáte požadovanou náplň a opět zasypete sýrem. V některých receptech se píše, že máte nechat sýr rozpustit a trošku probublat, ale třeba na grilu se to dělá tak rychle, že tenhle krok ani nemá smysl.
  • Přiklopíte druhou tortilou a když je spodní část quesadilly zlatavá a křupavá, celou plněnou placku opatrně otočíte a opečete z druhé strany.
  • Tortilly můžete před plněním opéct i z té strany, která nakonec bude uvnitř samotné quesadilly, ale není to vůbec nutné.
  • Nakonec quesadillu rozkrájejte jako dort a jezte rukama :). Můžete namáčet do jednoduchého dipu ze zakysané smetany, špetky soli a hrsti nasekaného koriandru.

Přijde vám ta tortilla na obrázku taková nějaká jiná, než na kterou jste možná zvyklí z obchodů? Je to tak! Retrospektiva pokračuje a já vám ještě povím, že jsem se nechala vyhecovat a udělala si i vlastní tortilly! :)
Největší práce je válení placek, ale jinak je princip přípravy opravdu jednoduchý. Základ tvoří mouka, tuk, sůl, prášek do pečiva a voda. Schválně nepíšu jaká mouka a jaký tuk, protože i to je věc, se kterou se dá velmi dobře experimentovat. Pokud budete chtít být jistým způsobem autentičtí, asi zkusíte kukuřičnou mouku (a nejsem si si jistá jaký tuk), ale není to vůbec nutné. Pěkně popsaný recept i s postupem jsem okoukala od Pioneer woman. Jakmile vyzkoušíte domácí tortilly, budou vám ty kupované připadat umělé a nedobré.


Domácí tortillas
320 g  mouky
1 lžička soli
2 lžičky prášku do pečiva
110 g sádla (či jiného tuku)
150 ml horké vody


  • Ve větší míse smíchejte suché suroviny.
  • Přidejte tuk a rozmíchejte směs tak, až vám vznikne jakási drobenka.
  • Pomalu přilévejte horkou vodu (asi takovou, že ji dáte vařit do rychlovarné konvice a po vypnutí necháte chvíli odstát, odměříte, nalijete – teploměr nemám, v receptech nepíšou – prostě horkou).
  • Vše pořádně prohněťte, až vám vznikne pružné, mastné těsto.
  • Nechte asi hodinu odpočinout. (Těsto můžete nechat zabalené ve folii klidně přes noc v lednici).
  • Těsto rozdělte na 16 bochánků (z těch vám vyjdou poměrně malé tortilly, ale pokud třeba doma nemáte velkou pánev, tak to bude akorát a pro začátek se s malými plackami beztak bude zacházet lépe).
  • (Recept říká, že bochánky máte nechat pod utěrkou ještě tak 20–30 minut odpočinout, ale na to já neměla čas a nic se nestalo, takže je otázka, jestli je to nutné.)
  • A teď přijde ta "tricky part" :). Každý bochánek vyválejte do průhledné kulaté placky (tortilla se na pánvi trochu scvrkne, takže se snažte válet opravdu dotenka). Ano, jde to špatně a chce to cvik. Má první tortilla byla hranatá. Osvědčil se mi na to malý váleček – je to namáhavější, ale kulatého tvaru se s ním dociluje lépe.
  • No a nakonec dejte na středně rozehřátou pánev a z každé strany opékejte tak 20–30 sekund. Věřím, že poslední dva body by se lépe dělaly ve dvou, protože válet placky a do toho ve dvacetisekundových intervalech je otáčet na pánvi je sakra honička.
  • Placky musí mít na sobě světle hnědé flíčky. Pokud to trvá déle než těch 30 s, zvyšte teplotu, jinak tortilly usušíte a budou se při dalším použití lámat.
  • Opečené tortilly skládejte na talíř na sebe a přikrývejte utěrkou. Ve skutečnosti chcete, aby se trošku zapařily a byly ohebné a vláčné.

Voilá! Mňam! Tortilly už jen domácí! Ostatně když se podíváte na jakékoliv balení průmyslových tortill, pravděpodobně na něm najdete ukrutně dlouhou dobu trvanlivosti. Nevím, čím se toho dosahuje, ale asi to nebude žádná lahůdka. Možná nejsou tak mastné jako ty domácí, ale co! Jednou za čas se to zvládne :).

Zkoušela jsem je i ze špaldové mouky a oleje – ty jsou ideální pro sladké úpravy (resp. výše zmínená kombinace broskev & brie).

středa 29. srpna 2012

Baba ganoush neboli starej dědek

V komentáři ke článku o bezmasém grilování se objevil dotaz na onu lilkovou pomazánku. Uveřejňuji proto jako článek, abyste recept nikdo nepřehlédl :).

Na Vegegrillu připravil David Kukla, o němž jste určitě četli v některém z mnoha článku o Sklizeno :). Recept mám tedy od něj, takže pokud se chystáte o víkendu grilovat, zkuste ho.



pro 6 hladových nomádů:

3 celé lilky
sklenice tahini
česnek, co kdo snese
petržel, svazek
kysaná smetana či jogurt (tučný)
olivový olej
citron či limetu
pepř (optional)
čerstvý koriandr (optional)
sůl

  • lilky upéct nasucho až zuhelnatí kůže
  • oloupat, pak rozňahňat vnitřek vidličkou na kaši
  • vmíchat všechny ostatní ingredience a nechat zaležet 
  • Zdobit olejem, petrželí či koriandrem a olivami.

Všechno zjevně dle oka a chuti :) No a podávejte s ogrilovanou pitou nebo něčím podobným. Dobrou chuť!

čtvrtek 23. srpna 2012

Grilování bez masa aneb Vegegrill 2012

Grilovat maso umí každý!

Já tedy moc ne, protože já obecně moc negriluji, ale dá se říct, že grilování masa je prostě klišé :). A tak jednou někdo (stále pořádně nevím kdo) vymyslel, že bychom mohli zkusit udělat bezmasou grilovačku. A divte se nebo ne, bezmasé grilování je zábavné a hlavně pestré. U několika pokrmů sice zaznělo, že s masem by to bylo lepší, ale dle mého jde hlavně o to, že maso nemusí hrát hlavní roli!


A ne – sojovými párky nikoho nezaujmete :).

Všichni účastníci se přiznali, že si lámali hlavu s tím, co připravit. Ani já jsem netušila. Napadal mě leda tak grilovaný lilek, ale člověk se chce většinou vytáhnout s něčím zajímavějším. (O tom, že grilovaný lilek není nuda, jsem se ale také přesvědčila.)


Bezmasé neznamená zeleninové. To nám ukázali dva Honzové (@sirjackal_cz@JackPage007), kteří nezávisle na sobě vymysleli pokrm sice podobný, ale přeci jiný a oba výborné. (I když nutno dodat, že tam bylo výborné vše.)

Grilovaná polenta, houby a plísňový sýr tvoří úžasné trio, navíc výživné a hutné. Kdo potřebuje maso?



(Já maso miluju, abyste si nemysleli, to zase jo! Na druhou stranu – věřte mi, že po bezmasé přežíračce se usíná mnohem lépe, než když máte žaludek plný masa.)

Převážně zeleninovou sekci zastupovaly plněné grilované papriky (@krupica), grilované papriky na sýru (@marekl), salát s grilovanými lilky (@Sibyliatko) a plněné cukety (@Zahn0).





A tady se dostáváme k těm lilkům, které když jen tak ugrilujete, tak jsou možná nuda. Ale když je smícháte s dalšími věcmi, tak je to rozhodně zajímavější! Trapné ovšem je, že si teď vůbec nemůžu vzpomenout, co v salátu bylo, kromě mozarelly a koriandru :o). Ale pamatuju si, že mi hrozně chutnal! Navíc jsem ho ani nevyfotila, což je ještě smutnější.

Do arabské říše se vydal @Sklizenocz a předvedl nám arabskou pomazánku z grilovaných lilků doplněnou grilovanou pitou (určitě má také jméno – takže teď máte možnost pochopit, proč jsem se nikdy neučila moc dobře, všechno zapomínám).


Chápu, že tady jde stejně hlavně o fotky, u kterých se dá hrozně dobře slintat, tak jen dodám několik dalších příspěvku "sladké Hanky" @Sibyliatko), která jednak přinesla bezva domácí limonády (melounová s rozmarýnem, levandulová), ugrilovala i dezert (hruškovo-ořechový) a propašovala na celou akci slaninu!



Myslím, že pokud budete chtít vědět k jakémukoliv receptu víc, tweetněte dotyčným (ta divná jména se zavináči jsou uživatelská jména na twitteru – jestli nepoužíváte, zkuste to), nebo napište sem do komentáře a já se z nich nějaký recept pokusím dostat :).

Jo a já! Co jsem připravila já? Dozvíte se v dalším díle našeho seriálu :).

pondělí 6. srpna 2012

E-PICnic

E-PICnic skutečně byl, počasí vyšlo krásně, nekonal se tedy žádný E-PICfail. Pokud nepočítám děti, sešlo se nás pěkných asi 14 kusů lidí a mnohem více jídla. Dokonce o tolik více, že každý šel domů ještě s výslužkou.

Já osobně měla největší radost ze své čtenářky Moniky (@Snezenka_m), která se nebála a vydala se mezi cizí lidi. Každopádně její slaninové závitky a kozí sýr se směsí ze sušených švestek byli mňam, takže se bát rozhodně ani nemusela :).


Abych pravdu řekla, moc nevím, co o tom psát :). Bylo to fajné odpoledne s výborným jídlem a milými lidmi a kdo jste nebyl, litujte! Pár dalších fotek asi řekne mnohé, takže vychutnávejte:

Mrkvové placičky od @kajusnik.
Gougères s marinovaným lososem a cream cheese od @sanger_foodblog.
Makronky by @JackPage007.
Domácí housky s dobrými věcmi od @sirjackal_cz.
Mufiny s višňovkou, ořechovkou a vanilkové od paní @Zufanek :) (Míši)
Samozřejmě to není zdaleka vše, ostatní fotky zkrátka jen nevyšly. Svůj rajčatovo-broskvový salát jsem ani nefotila, sušenky se solí od Sibyliatka jsem fotila, ale fotky byly nic moc. O sušenách se to ale říct rozhodně nedá. Borůvkový vdolek (kterému se nesmí říkat táč, ale já mu pořád říkám koblih) od Lutonských byl taktéž super a pokud jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám, ale jako víte co, měli jste taky přijít :).

Pár dalších fotek opět u mě na Picase.

úterý 31. července 2012

Jídlo z blízka

Jídlo z blízka je za námi. Pro mě to byl neuvěřitelný maraton focení, které se mi dařilo někdy méně, někdy více, ale čím delší slavnosti byly, tím unavenější bylo moje oko připlácnuté na hledáček a ruka klikající na myš u počítače. Spousta dílen bylo v La Bouchée, kde je ukrutně málo světla. A já stejně tak ukrutně nerada fotím s bleskem (i když občas jsem musela), že většina fotek je prostě tmavá a zrnitá. Je teď víc věcí, které potřebuji a chci víc než nový objektiv (příp. foťák, ale to tak za sto let :).


Všechny fotky najdete na facebookové fotogalerii Jídlo z blízka, některé i na mé Picase.

Pokusím se o osobní zhodnocení, které bude v rámci možností upřímné a bez ohledu na to, že si to  třeba někteří aktéři budou číst, jen ať! :)
  • Nebyla jsem v žádné restauraci na festivalovém menu, na to zatím nemám ani dostatek vlastních financí, ani dostatek sponzorů. Obešla jsem však téměř všechen doprovodný program. Většina degustací začínala tak o půl hodinu později, což mě opravdu nebavilo (snad jen La Bouchée začínalo plus mínus na čas).
  • Ochutnala jsem spoustu opravdu dobrých vín. Vzhledem k tomu, že jim ale tak moc nerozumím, tak v soutěži "nejsympatičtější vinař" se dělí o první místo pan Hrdina (prostě proto :) a Nestarec (není to šoumen, ale je mladý :). (Což tedy neznamená, že by ostatní nebyli sympatičtí ;), ale třeba na Iliasovi a likérových vínech pana Stávka jsem nebyla. Bohužel.)
  • Nejvíce slin se mi sbíhá při vzpomínce na ochutnávce hovězího od Steinhausera, které připravil Michal Göth.
  • Největším hrdinou je pro mě Žufánek, nejen proto, že má nejlepší pálenky, likéry a absint v republice, ale protože boj s celníky kontrolujícími pálení je ubíjející a protože je prostě super :).
  • Nelíbil se mi formát speciálních degustací s významnými hosty. Seděla jsem u stolu s Florentýnou a Ditou P., podívala se do kuchyně na Martina Škodu, což bylo fajn, ale kdybych byla běžný host, moc by mě to nenadchlo. Byl to zkrátka běžný vícechodový oběd v restauraci, po kterém jste si mohli nechat podepsat knížku (případně pohovořit s celebritou). Asi nejsem do těch celebrit tak hin (protože jinak, zdá se, jsou tyhle speciální obědy docela populární), ale radši bych zašla do knihkupectví na autogramiádu :).
  • Nadchla mě ochutnávka různých druhů obilovin, které k nám přijely až z Rakouska. Chci, aby to někdo pěstoval tady! :).
  • Ostatní dílny byly rozhodně fajn, ale vzhledem k tomu, že si teď vzpomínám akorát na pana Pandrholu, který během 80 minut zvládl asi milionkrát zopakovat slovo "prasátko" a hlavně něco o tom, že "ti předkové věděli" a "poctivě a bez chemie", tak vše důležité jsem už řekla. (Jinak nepochybuji o tom, že Pandrhola má super produkty, jen jsem se k jejich ochutnávce nedostala, protože pán pořád hovořil a já už měla být na jiné dílně... Měl by zkusit nějakou dílnu prezentačních dovedností od Court of Moravia :), ale zase ti farmáři nemůžou umět všechno, že jo.


Ještě něco mě napadá – stala jsem se lehce alergická na spojení "vařit s láskou". Bylo té lásky na mě trochu moc. Jsem hrozně ráda, že tyhle slavnosti vůbec vznikly a byly a daly lidem příležitost se seznámit s poctivým jídlem a surovinami, jen mi teď všechna tahle láskovitá poctivost trochu leze krkem.

Já bych totiž chtěla, aby se nemuselo zdůrazňovat, že je něco poctivé, ale aby to prostě byla jednoduchá opravdová skutečnost!


Každopádně díky SlowFoode! :)

středa 18. července 2012

Co děláte v červenci?

Já mám teď spoustu práce s Jídlem z blízka. Nějak jsem se nadšeně vrhla do toho, že bud fotit všechny doprovodné akce, což má za následek asi tak 12 hodin mimo domov každý den a další práci doma do noci. Vzhledem k mému základnímu objektivu s minimální světelností jsou mnohé fotky čistě dokumentačně orientační, ale zatím mě to ještě nějak baví. Pozvala bych vás na nějaké doprovodné akce, ale většina z nich je plná.

ALE!

V sobotu 28. 7. se bude dít něco, co nemá obdoby! :)




Autorem myšlenky je  @Sibylatko , na termínu jsme se shodli na jednom spontánním pivo-foodies srazu s dalšími lidmi, které můžete sledovat třeba i na twitteru :)

A o tom to vlastně je – potkali jsme se většinou nejdřív na internetu, poté i ve skutečnosti, protože nás spojuje jídlo! Proto e-picnic.

Ale proč vám to sem píšu? Byli bychom moc rádi, kdyby na piknik zašel kdokoliv, koho dobré jídlo zajímá. Jedinou podmínkou je připravení nějaké pokrmu z co nejzákladnějších surovin. Prosím, nebojte se tedy dorazit. Ještě akorát nevím, kde konkrétně v Lužánkách budeme – varianta 1 je, že nás najdete. Varianta 2 je, že mi na napíšete na aja@mlsnijazykove.cz a vyměníme si telefonní čísla pro případ prostorového tápání.

Abych vás nalákala, mohu snad prozradit, že přijde například:
(změna obsazení a sortimentu vyhrazena!)

Já asi donesu nějaké ty svoje sušenky, ale ještě zkusím vyrobit něco dalšího.

Takže žádné domácí lenošení, dojděte!!!

středa 11. července 2012

Jídlo z blízka v Brně

V pondělí 9. 7. 2012 začal festival oslavující jídlo a pochutiny, které pocházejí od regionálních producentů. V 13 restauracích budete moct až do 27. 7. ochutnat menu připravená právě z (plus mínus) místních surovin, a navíc celý festival doplňuje doprovodný program s dílnami, ochutnávkami a různými zajímavými akcemi.


Přiznám se, pozvánku jsem chtěla napsat už v neděli, ale nějak nebyla energie a čas, dokopal mě k tomu až dnešní článek Michala Sängera, který to moc pěkně shrnul, tak se k němu připojuji jen se stručnou pozvánkou.

Za sebe dodávám tip na Leporelo+. V poslední době jsem tam byla párkrát na obědě a na Leporelu je zajímavé to, že  i když mě jejich aktuální menu nezaujalo, tak mi nakonec vždycky moc chutnalo. Na festivalu mi navíc přijde dobrý poměr cena : výkon.

Měla bych být na většině dílen a doprovodného programu (kromě těch, co se navzájem překrývají). A ačkoliv většina programu probíhá uvnitř restaurací, na což nemám kvalitní fotící techniku, tak se budu snažit všechno fotodokumentovat. Fotky se budou objevovat předvším na facebooku Jídlo z blízka, ale předpokládám, že nějaké vložím i sem.


Tož dondite! :)

neděle 1. července 2012

Moruše a já


Nedávno mi přišel mail od kamarádky, která se mě ptala, co se dá dělat s morušema, že je jí toho opadávajícího stromu líto. Narychlo jsem prohledala blogy, co mám v google readeru – heslo moruše nenalezeno, u mulberrry 2 smysluplné zápisky:

Poslala jsem obojí se slovy, že moruše vlastně moc nemusím, takže s nima většinou nic moc nedělám. Loni jsem zkoušela morušové želé (zavařit) a vznikla z toho taková podivná věc s hmyzí příchutí. To je totiž to, co mi chuť moruší v jednom okamžiku připomíná. Na vzpomínku na tento pokus se tedy navázala určitá nechuť k těm malým plodům, co vypadají jako protáhlá ostružina.


Jenže mi to nedalo a nějaké moruše jsem si letos přeci jen natrhala, ale co s nima? Shodou okolností jsem narazila na další morušové recepty (opět v angličtině):
Je neděle a já toho doma moc nemám, ovoce kupuji jen na trhu. Nechala jsem se tedy inspirovat morušovo-hruškovým koktejlem a udělala si vlastní, pouze morušový.


Moruše jsem rozmixovala s kefírem a troškou mléka, cukru, vanilkovou esencí a špetičkou kardamomu. Měla jsem zkrátka náladu experimentovat a vyšlo to. Kardamom koktejlu dodal bezva příchuť. Množství všeho od oka, ale kardamomem šetřete, je hodně výrazný.



Jestli budu mít čas, upeču zítra nějaký ten koláč – moruše u mne zkrátka dostaly další šanci a zatím se jim daří :).