sobota 28. dubna 2012

Události dní minulých i budoucích

Dnes jsem vařila jak divá. Jenže jak rychle mě po fotoscuku chytla vášeň pro focení jídla, tak ještě dvakrát rychleji opadla. Občas se zkrátka stane, že mě foťák rozčiluje, a tak je teď raději schovaný ve skříni.
Tohle je moje poslední fotka, která sice není až tak úplně o jídle, ale tulipány jsou také fajn. Zvlášť když je dostanete se slevou od milého pána na Zelňáku.


Chci vám ale povědět pár novinek. Stalo se, že jsem začala psát pro trochu víc oficiální web než je tento blog, a to pro Slowfood Brno. Zatím jsem vykopla dvěma zahřívacími články, ale už teď můžu prozradit, že zkoumám brněnské bedýnkové možnosti. Je to sice tak trochu výzkum na delší dobu, ale bedýnky mě začaly bavit a sama jsem zvědavá, co z jejich porovnání vyleze.


Zítra se chystám na Bystrcké slavnosti jídla a zdraví a přihlásila jsem se i na luštěninovou konferenci. Těším se jak tam, tak i na trhy, které slavnosti doprovází. Na bystrckém farmářském trhu jsem totiž ještě nebyla a mám nějaké takové tušení, že se mi tam bude líbit (a třeba taky ne, kdo ví :).

Zatím si užívejte léto, které nás tak nečekaně přepadlo, tentokrát cítím, že to s tím odporem k focení nebude tak zlý a dlouhý :).

neděle 22. dubna 2012

Obslužní jazykové

Přicházím do pěkné restaurace. Obsluha mne přivádí ke stolu. Nechává mne usadit. Mile konverzuje a rozumně rychle přináší menu. Přebírám jej. Děkuji. A pak obsluha do idyly praští kladivem: prosíííím.

Přichází do pěkné restaurace. Obsluha ji přivádí ke stolečku, pomáhá pověsit kabátek, přináší polívečku a nalévá vínečko. Snad jen ta rezervace zůstala nezdrobnělá.

Co se to s jazykem obsluhy stalo? Mám pocit, že všechno zlepšování obsluhy jde na úkor jejího jazyka. Proč ty zdrobněliny. Proč ten skok o oktávu nahoru na konci věty? Mluvte normálně, budu rád.

 Rádo se stalo.
 Prosíím.


sobota 21. dubna 2012

Fotoscuk

Minulý víkend jsem se vydala z Moravy do rodných Čech a úžasnou shodou okolností byl na neděli naplánovaný interní scuk fotoworkshop. Počasí nám sice moc nepřálo, takže se většina workshopu odehrávala uvnitř, ale i tak to pro mě bylo úžasně přínosné.

Preclíky od farfally.

Samozřejmě bylo nutné do nás nahustit trochu té teorie. První části se ujal Kytka, který nás seznámil se základy fotografie, které beztak pořád zapomínám :). Pak přišel na řadu Cuketka s praktickými ukázkami food fotografie a pověděl něco o kompozici a způsobech focení jídla.

Tvarohová buchta ode mne.

Znáte ten pocit, kdy se něčemu už nějakou dobu věnujete, teorii asi i znáte, ale nikam se neposunujete? Dokud vás někdo nebo něco nenakopne. A většinou je vám řečena věc, kterou přece znáte a víte, ale nikdy jste ji nedělali a netušíte proč.

Lískooříškové krekry do SugarfreeLife (myslím...).

A tak se mi stalo, že jsem zjistila, že naprosto kašlu na ostření. Tedy ne, že bych neostřila, ale ostřím na úplně špatná místa.

Nějaký chleba a bageta :o).

Jestli chcete vědět, co jsou ta správná, tak hledejte ideálně spodní třetinu fotografie, pravá či levá třetina – jednoduše řečeno. Samozřejmě ale záleží na vašem uměleckém záměru a kompozici :).

Pusinky od SugarfreeLife.

 Vybrala jsem to nejlepší, co jsem v neděli nafotila. Podařilo se mi udělat úplně hrůzy, průměrné fotky i něco docela pěkného. Ale skoro na každé fotce se najde nějaká drobná chybka.

Salát s ananasem a okurkou od Kačky Žvýkačky

Musela jsem odejít docela brzy, takže jsem neviděla moc fotek ostatních účastníků, ale i tak mi věřte, že mezi scukaři je mnoho talentů :).

Poprvé v životě jsem chutnala ústřice, ale taky teď nějak nevím, kdo je přinesl.

Bohužel si nejsem u každé pochutiny jistá, kdo ji přinesl, takže fotky musí stačit. Pro pokochání ve větší verzi, prosím, rozklikněte :). Vašim očím přeji dobrou chuť.

úterý 10. dubna 2012

Maminčina jarní nádivka

Myslím, že receptů na nádivky s jarními bylinkami najdete všude spoustu. Ale ta naše je prostě nejlepší, jak jinak! Máma ji vždycky pekla na Velikonoce, takže ji říkáme velikonoční nádivka, ale v zásadě se dá péct kdykoliv – od jara do podzimu – kdy můžete kolem natrhat nebo koupit něco čerstvého zeleného.
Jenže pozor! Tahle verze je masitá, tučná a nezdravá ˜– zkrátka a jednoduše česky dobrá! Čím jsem starší, tím víc zjišťuju, že mě příliš nelákají exotické chutě. V poslední době jsou docela v módě vietnamská, thajská a další asijské kuchyně. Přiznávám se, že jsem moc Asie zatím neochutnala, ale ani mě to nijak extra neláká. Nebojte, vyzkouším (a třeba tomu propadu, kdo ví!), ale pořád si dám raději guláš nebo steak. V kuchyni zkrátka nejraději zůstávám v Evropě, případně ráda zavítám Severní Ameriky nebo Mexika.


Vraťme se ale do Čech, resp. momentálně na Moravu, kde jsem poprvé sama pekla velikonoční nádivku tak, jak ji vždycky na Velikonoce dělala máma. Příprava je trochu zdlouhavější, ale vyplatí se!


Velikonoční nádivka (rozpis na dortovou formu o průměru 27 cm)
200 g vepřového boku
200 g uzeného masa
2 rohlíky
80 g másla pokojové teploty
6 vajec – žloutky a bílky zvlášť
hrst nasekaných jarních bylinek dle libosti (kopřiva, medvědí česnek, petrželka, pampeliška, libeček, cibulová nať, špenát, ...)
sůl, pepř
máslo a strouhanka na vysypání formy


  • Vyrazíme na louky a natrháme to, co známe a víme, že je jedlé :).
  • Vepřový bok nasolíme, potřeme česnekem, případně připravíme dle libosti, a dáme péct do trouby – nejdřív zakrytý kůží dolů a pak odkrytý kůží nahoru. Tento krok bohužel nejsem schopná podrobněji popsat, protože jsem bůček připravovala v naší pochybné troubě.
  • Uzené maso dáme vařit do vody. Když voda dosáhne bodu varu, slijeme ji, aby se vyplavily uzenářské soli (tenhle trik jsem kdysi někde načetla, tak jestli je to blbost klidně mi to povězte :). Dáme vařit ještě jednou a krátce povaříme – vývar nevyléváme.
  • Bůček i maso nakrájíme na malé kostičky, rohlík na tenké nudličky.
  • Máslo utřeme se žloutky, osolíme, opepříme a vmícháme ostatní suroviny (maso, rohlíky, bylinky).
  • Nakonec opatrně vmícháme sníh z bílků a nalijeme do vymazané a vysypané formy.
  • Pečeme 20 minut asi na 240°C – prostě dokud není nádivka na povrchu hnědozlatá.


Množství bylinek se sice špatně specifikuje, takže tady je nutné vsadit trochu na svůj instinkt – aby těsto bylo zelené hodně, ale přitom pořád tak nějak akorát. Ačkoliv já nemám moc ráda libeček, v této nádivce být musí. Ale je výrazný, tak je třeba to nepřehnat. Vždycky tam dáváme mladé lístky kopřiv (krásně voní, když je sekáte), ale jinak bych řekla, že je v zásadě docela jedno, co tam frknete – přesto raději jen to, co poznáte nebo koupíte. Ale vajíčka jsou drahá, tak ušetřete na bylinkách :).

A jeden botanický chyták nakonec:

pondělí 9. dubna 2012

Jehňátko na talíři

Zatímco loni jsem si velikonoční vaření užívala sladce, letošní kulinaření probíhalo ve slaném tónu. Řekla jsem si, že by to chtělo vyzkoušet nějaké tradiční jarní maso, tak jsem zvolila jehněčí. Ve Sklizenu jsem objednala něco plece, protože jsem ve své oblíbené italské kuchařce Basic vaření po italsku (za 99,- korun ;)) objevila recept na jehněčí ragů.
Tentokrát to zkrátím a přejdu rovnou na recept, protože nějak nevím, co bych vám povídala :).


Jehněčí ragú (Agnello spezzato)
1 kg jehněčí kýty nebo ne příliš tučné pleci bez kosti
6 stroužků česneku
2 cibule
4 snítky čerstvé rozmarýny
4 snítky čerstvého tymiánu
1/2 svazky čerstvé majoránky (1 lžička sušené také poslouží)
2 lžíce másla
2 lžíce olivového oleje
4 lžíce bílého vinného octa
1/8 l suchého bílého vína
sůl, pepř

  • Z masa odřízněte tučné části a pokud je to možné, i šlachy. Maso nakrájejte na jednotlivá sousta.
  • Česnek a cibuli  nakrájejte nadrobno.
  • Omyté a osušené bylinky jemně nasekejte.
  • Maso osmažte na másle a oleji ze všech stran dozlatova. Pokud nemáte supervelký hrnec, osmahněte nejdřív polovinu masa a pak druhou.
  • Maso dejte na stranu, krátce osmahněte cibuli a česnek a maso vráťte zpět do hrnce.
  • Přilijte ocet, víno, vsypte bylinky, osolte, opepřete.
  • Maso na minimálním výkonu duste doměkka, občas je třeba zkontrolovat, jestli se šťáva nevyvařila a případně dolít vodu nebo víno.
  • Nakonec ještě dosolte nebo dopepřete dle chuti a podávejte s těstovinami, bílým chlebem nebo jako já – s osmaženými polentovými hranolky. 

Nutno dodat, že v původním receptu se hovořilo o hodinovém dušení masa, ale to mé bylo měkké v podstatě hned, tak jsem ho nechala dusit ani ne 30 minut a pak ještě nechala nějakou dobu odležet, aby se chuti lépe propojily.


U tohoto receptu raději ani nebudu uvádět cenu, protože jehněčí, které jsem já použila, bylo na mé poměry poněkud drahé :o). Na druhou stranu bylo opravdu výborné a předpokládám, že to záhadně rychlé změknutí bylo také zapříčiněno jeho kvalitou.
Ještě se můžete těšit na zápisek naší rodinné velikonoční nádivce, kterou si užijete určitě nejen o Velikonocích. Takže dobrou chuť a mňam!

úterý 3. dubna 2012

Makovo-kukuřičná sobota

Začíná se mi líbit systém víkendového pečení. Jednak je to asi proto, že o víkendu mám nejvíc času (líbí se mi, jak tenhle semestr můžu říkat, že mám čas :), jednak proto, že upéct něco na víkend je prostě taková pěkná tradiční záležitost.

Jenže sobota mému pečení nějak nepřála. Nedopadlo to sice ani katastrofálně, ale ani nijak božsky. Po týdenní sušenkové pauze jsem zkusila další krekrorecept a k tomu přidala trochu kynutého těsta a máku, který mi namletý ležel v mrazáku už déle, než bych chtěla. Do krekrů jsem zapomněla dát prášek do pečiva, do máku zas rum. Zatímco u toho rumu to tolik nevadilo, z krekrů se staly opravdu chroustací a tvrdé placičky. (Aspoň tedy myslím, že je to absencí prášku do pečiva.)

Začnu makovým závinem, o kterém není moc co povídat. Recept jsem obšlehla z Apetitu, až na ten rum, vanilkový cukr a množství máku skoro doslova. Vanilkový cukr v receptech buď vynechávám úplně, nebo nahrazuji vanilkovou esencí tam, kde si myslím, že to bude mít smysl. Možná mám mrtvé chuťové buňky, ale většinou mi při pečení přišlo, že vanilkový (nedejbože vanilinový) cukr je naprostá zbytečnost.
Na máku ujíždím od mala, takže jsem makové náplně udělala asi dvakrát víc, než bylo v receptu. Mou jedinou výmluvou je, že ten mák z mrazáku bylo prostě potřeba spotřebovat! Vzpomínám si na makové buchty od babičky, která dělávala neuvěřitelně tenké těsto a buchta byla opravdu maková. Mňam!


A další pokus o krekry? Pro ten jsem čerpala tentokrát ve Švédsku. Jsou to nejdietnější krekry na mém repertoáru, protože je tam v podstatě dost malé množství tuku, a pokud špaldovou mouku nahradíte kukuřičnou (což chci určitě ještě zkusit), tak jsou i bezlepkové.


Polentové krekry
115 g špaldové mouky
150 g polenty (použila jsem normálně instantní)
1 lžička soli
1/2 lžičky jedlé sody nebo prášku do pečiva
1/2 lžičky kajenského pepře nebo chilli (není to náhodou to samé? :o)
50 g strouhaného parmazánu
40 g másla
180 ml podmáslí či kefíru
  • Smíchejte suché ingredience a přimíchejte k nim ty ostatní.
  • Vypracované těsto nechce půl hodiny uležet při pokojové teplotě.
  • Vyválejte na tenkou placku, asi 2 mm silnou. I u tohoto těsta se mi osvědčilo vyválení pomocí pečícího papíru, těsto se potom tak nerozpadá.
  • Pokud by těsto bylo moc suché a drolivé, nebojte se přidat trošku kefíru.
  • Vykrájejte libovolné tvary, hoďte na plech s pečícím papírem a každý krekr propíchejte vidličkou, jinak se při pečení nafouknou (ozkoušeno).
  • V předehřáté troubě pečte asi 10 minut na 175°C. Když se bude blížit doba pečení k desáté minutě, sledujte bedlivě. Opravdu nechcete, aby sušenky moc zhnědly. Fakt :). A umí to udělat sakra rychle.  

Po vychladnutí můžete zdravě schroupat asi 140 sušenek o průměru 3,5 cm.