úterý 31. července 2012

Jídlo z blízka

Jídlo z blízka je za námi. Pro mě to byl neuvěřitelný maraton focení, které se mi dařilo někdy méně, někdy více, ale čím delší slavnosti byly, tím unavenější bylo moje oko připlácnuté na hledáček a ruka klikající na myš u počítače. Spousta dílen bylo v La Bouchée, kde je ukrutně málo světla. A já stejně tak ukrutně nerada fotím s bleskem (i když občas jsem musela), že většina fotek je prostě tmavá a zrnitá. Je teď víc věcí, které potřebuji a chci víc než nový objektiv (příp. foťák, ale to tak za sto let :).


Všechny fotky najdete na facebookové fotogalerii Jídlo z blízka, některé i na mé Picase.

Pokusím se o osobní zhodnocení, které bude v rámci možností upřímné a bez ohledu na to, že si to  třeba někteří aktéři budou číst, jen ať! :)
  • Nebyla jsem v žádné restauraci na festivalovém menu, na to zatím nemám ani dostatek vlastních financí, ani dostatek sponzorů. Obešla jsem však téměř všechen doprovodný program. Většina degustací začínala tak o půl hodinu později, což mě opravdu nebavilo (snad jen La Bouchée začínalo plus mínus na čas).
  • Ochutnala jsem spoustu opravdu dobrých vín. Vzhledem k tomu, že jim ale tak moc nerozumím, tak v soutěži "nejsympatičtější vinař" se dělí o první místo pan Hrdina (prostě proto :) a Nestarec (není to šoumen, ale je mladý :). (Což tedy neznamená, že by ostatní nebyli sympatičtí ;), ale třeba na Iliasovi a likérových vínech pana Stávka jsem nebyla. Bohužel.)
  • Nejvíce slin se mi sbíhá při vzpomínce na ochutnávce hovězího od Steinhausera, které připravil Michal Göth.
  • Největším hrdinou je pro mě Žufánek, nejen proto, že má nejlepší pálenky, likéry a absint v republice, ale protože boj s celníky kontrolujícími pálení je ubíjející a protože je prostě super :).
  • Nelíbil se mi formát speciálních degustací s významnými hosty. Seděla jsem u stolu s Florentýnou a Ditou P., podívala se do kuchyně na Martina Škodu, což bylo fajn, ale kdybych byla běžný host, moc by mě to nenadchlo. Byl to zkrátka běžný vícechodový oběd v restauraci, po kterém jste si mohli nechat podepsat knížku (případně pohovořit s celebritou). Asi nejsem do těch celebrit tak hin (protože jinak, zdá se, jsou tyhle speciální obědy docela populární), ale radši bych zašla do knihkupectví na autogramiádu :).
  • Nadchla mě ochutnávka různých druhů obilovin, které k nám přijely až z Rakouska. Chci, aby to někdo pěstoval tady! :).
  • Ostatní dílny byly rozhodně fajn, ale vzhledem k tomu, že si teď vzpomínám akorát na pana Pandrholu, který během 80 minut zvládl asi milionkrát zopakovat slovo "prasátko" a hlavně něco o tom, že "ti předkové věděli" a "poctivě a bez chemie", tak vše důležité jsem už řekla. (Jinak nepochybuji o tom, že Pandrhola má super produkty, jen jsem se k jejich ochutnávce nedostala, protože pán pořád hovořil a já už měla být na jiné dílně... Měl by zkusit nějakou dílnu prezentačních dovedností od Court of Moravia :), ale zase ti farmáři nemůžou umět všechno, že jo.


Ještě něco mě napadá – stala jsem se lehce alergická na spojení "vařit s láskou". Bylo té lásky na mě trochu moc. Jsem hrozně ráda, že tyhle slavnosti vůbec vznikly a byly a daly lidem příležitost se seznámit s poctivým jídlem a surovinami, jen mi teď všechna tahle láskovitá poctivost trochu leze krkem.

Já bych totiž chtěla, aby se nemuselo zdůrazňovat, že je něco poctivé, ale aby to prostě byla jednoduchá opravdová skutečnost!


Každopádně díky SlowFoode! :)

středa 18. července 2012

Co děláte v červenci?

Já mám teď spoustu práce s Jídlem z blízka. Nějak jsem se nadšeně vrhla do toho, že bud fotit všechny doprovodné akce, což má za následek asi tak 12 hodin mimo domov každý den a další práci doma do noci. Vzhledem k mému základnímu objektivu s minimální světelností jsou mnohé fotky čistě dokumentačně orientační, ale zatím mě to ještě nějak baví. Pozvala bych vás na nějaké doprovodné akce, ale většina z nich je plná.

ALE!

V sobotu 28. 7. se bude dít něco, co nemá obdoby! :)




Autorem myšlenky je  @Sibylatko , na termínu jsme se shodli na jednom spontánním pivo-foodies srazu s dalšími lidmi, které můžete sledovat třeba i na twitteru :)

A o tom to vlastně je – potkali jsme se většinou nejdřív na internetu, poté i ve skutečnosti, protože nás spojuje jídlo! Proto e-picnic.

Ale proč vám to sem píšu? Byli bychom moc rádi, kdyby na piknik zašel kdokoliv, koho dobré jídlo zajímá. Jedinou podmínkou je připravení nějaké pokrmu z co nejzákladnějších surovin. Prosím, nebojte se tedy dorazit. Ještě akorát nevím, kde konkrétně v Lužánkách budeme – varianta 1 je, že nás najdete. Varianta 2 je, že mi na napíšete na aja@mlsnijazykove.cz a vyměníme si telefonní čísla pro případ prostorového tápání.

Abych vás nalákala, mohu snad prozradit, že přijde například:
(změna obsazení a sortimentu vyhrazena!)

Já asi donesu nějaké ty svoje sušenky, ale ještě zkusím vyrobit něco dalšího.

Takže žádné domácí lenošení, dojděte!!!

středa 11. července 2012

Jídlo z blízka v Brně

V pondělí 9. 7. 2012 začal festival oslavující jídlo a pochutiny, které pocházejí od regionálních producentů. V 13 restauracích budete moct až do 27. 7. ochutnat menu připravená právě z (plus mínus) místních surovin, a navíc celý festival doplňuje doprovodný program s dílnami, ochutnávkami a různými zajímavými akcemi.


Přiznám se, pozvánku jsem chtěla napsat už v neděli, ale nějak nebyla energie a čas, dokopal mě k tomu až dnešní článek Michala Sängera, který to moc pěkně shrnul, tak se k němu připojuji jen se stručnou pozvánkou.

Za sebe dodávám tip na Leporelo+. V poslední době jsem tam byla párkrát na obědě a na Leporelu je zajímavé to, že  i když mě jejich aktuální menu nezaujalo, tak mi nakonec vždycky moc chutnalo. Na festivalu mi navíc přijde dobrý poměr cena : výkon.

Měla bych být na většině dílen a doprovodného programu (kromě těch, co se navzájem překrývají). A ačkoliv většina programu probíhá uvnitř restaurací, na což nemám kvalitní fotící techniku, tak se budu snažit všechno fotodokumentovat. Fotky se budou objevovat předvším na facebooku Jídlo z blízka, ale předpokládám, že nějaké vložím i sem.


Tož dondite! :)

neděle 1. července 2012

Moruše a já


Nedávno mi přišel mail od kamarádky, která se mě ptala, co se dá dělat s morušema, že je jí toho opadávajícího stromu líto. Narychlo jsem prohledala blogy, co mám v google readeru – heslo moruše nenalezeno, u mulberrry 2 smysluplné zápisky:

Poslala jsem obojí se slovy, že moruše vlastně moc nemusím, takže s nima většinou nic moc nedělám. Loni jsem zkoušela morušové želé (zavařit) a vznikla z toho taková podivná věc s hmyzí příchutí. To je totiž to, co mi chuť moruší v jednom okamžiku připomíná. Na vzpomínku na tento pokus se tedy navázala určitá nechuť k těm malým plodům, co vypadají jako protáhlá ostružina.


Jenže mi to nedalo a nějaké moruše jsem si letos přeci jen natrhala, ale co s nima? Shodou okolností jsem narazila na další morušové recepty (opět v angličtině):
Je neděle a já toho doma moc nemám, ovoce kupuji jen na trhu. Nechala jsem se tedy inspirovat morušovo-hruškovým koktejlem a udělala si vlastní, pouze morušový.


Moruše jsem rozmixovala s kefírem a troškou mléka, cukru, vanilkovou esencí a špetičkou kardamomu. Měla jsem zkrátka náladu experimentovat a vyšlo to. Kardamom koktejlu dodal bezva příchuť. Množství všeho od oka, ale kardamomem šetřete, je hodně výrazný.



Jestli budu mít čas, upeču zítra nějaký ten koláč – moruše u mne zkrátka dostaly další šanci a zatím se jim daří :).