úterý 31. července 2012

Jídlo z blízka

Jídlo z blízka je za námi. Pro mě to byl neuvěřitelný maraton focení, které se mi dařilo někdy méně, někdy více, ale čím delší slavnosti byly, tím unavenější bylo moje oko připlácnuté na hledáček a ruka klikající na myš u počítače. Spousta dílen bylo v La Bouchée, kde je ukrutně málo světla. A já stejně tak ukrutně nerada fotím s bleskem (i když občas jsem musela), že většina fotek je prostě tmavá a zrnitá. Je teď víc věcí, které potřebuji a chci víc než nový objektiv (příp. foťák, ale to tak za sto let :).


Všechny fotky najdete na facebookové fotogalerii Jídlo z blízka, některé i na mé Picase.

Pokusím se o osobní zhodnocení, které bude v rámci možností upřímné a bez ohledu na to, že si to  třeba někteří aktéři budou číst, jen ať! :)
  • Nebyla jsem v žádné restauraci na festivalovém menu, na to zatím nemám ani dostatek vlastních financí, ani dostatek sponzorů. Obešla jsem však téměř všechen doprovodný program. Většina degustací začínala tak o půl hodinu později, což mě opravdu nebavilo (snad jen La Bouchée začínalo plus mínus na čas).
  • Ochutnala jsem spoustu opravdu dobrých vín. Vzhledem k tomu, že jim ale tak moc nerozumím, tak v soutěži "nejsympatičtější vinař" se dělí o první místo pan Hrdina (prostě proto :) a Nestarec (není to šoumen, ale je mladý :). (Což tedy neznamená, že by ostatní nebyli sympatičtí ;), ale třeba na Iliasovi a likérových vínech pana Stávka jsem nebyla. Bohužel.)
  • Nejvíce slin se mi sbíhá při vzpomínce na ochutnávce hovězího od Steinhausera, které připravil Michal Göth.
  • Největším hrdinou je pro mě Žufánek, nejen proto, že má nejlepší pálenky, likéry a absint v republice, ale protože boj s celníky kontrolujícími pálení je ubíjející a protože je prostě super :).
  • Nelíbil se mi formát speciálních degustací s významnými hosty. Seděla jsem u stolu s Florentýnou a Ditou P., podívala se do kuchyně na Martina Škodu, což bylo fajn, ale kdybych byla běžný host, moc by mě to nenadchlo. Byl to zkrátka běžný vícechodový oběd v restauraci, po kterém jste si mohli nechat podepsat knížku (případně pohovořit s celebritou). Asi nejsem do těch celebrit tak hin (protože jinak, zdá se, jsou tyhle speciální obědy docela populární), ale radši bych zašla do knihkupectví na autogramiádu :).
  • Nadchla mě ochutnávka různých druhů obilovin, které k nám přijely až z Rakouska. Chci, aby to někdo pěstoval tady! :).
  • Ostatní dílny byly rozhodně fajn, ale vzhledem k tomu, že si teď vzpomínám akorát na pana Pandrholu, který během 80 minut zvládl asi milionkrát zopakovat slovo "prasátko" a hlavně něco o tom, že "ti předkové věděli" a "poctivě a bez chemie", tak vše důležité jsem už řekla. (Jinak nepochybuji o tom, že Pandrhola má super produkty, jen jsem se k jejich ochutnávce nedostala, protože pán pořád hovořil a já už měla být na jiné dílně... Měl by zkusit nějakou dílnu prezentačních dovedností od Court of Moravia :), ale zase ti farmáři nemůžou umět všechno, že jo.


Ještě něco mě napadá – stala jsem se lehce alergická na spojení "vařit s láskou". Bylo té lásky na mě trochu moc. Jsem hrozně ráda, že tyhle slavnosti vůbec vznikly a byly a daly lidem příležitost se seznámit s poctivým jídlem a surovinami, jen mi teď všechna tahle láskovitá poctivost trochu leze krkem.

Já bych totiž chtěla, aby se nemuselo zdůrazňovat, že je něco poctivé, ale aby to prostě byla jednoduchá opravdová skutečnost!


Každopádně díky SlowFoode! :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky, že čtete můj blog! :)