pátek 16. listopadu 2012

Rakouské jahody a dýně

Předminulý pátek se mi povedlo přidat se k exkurzi českých farmářů na rakouskou farmu Wurzers. Naši farmáři tam jeli v rámci projektu Jídlo z blízka, který se věnuje „vzdělávání kuchařů a zemědělců pro vytvoření regionální gastronomie jako součásti udržitelného cestovního ruchu Olomouckého kraje“. Název, respektive popis je to krkolomný, ale jak si teď sama v práci ověřuji, krkolomné názvy jsou zkrátka v rámci udělování různých grantů potřebné.
Každopádně tento projekt, jehož realizátorem je sdružení Živý venkov a partnery Hospitality training institute a Slow Food Brno, mi přijde moc fajn. Co si totiž budeme namlouvat – celkově se lokální potraviny u nás pěkně rozvíjí, ale jde to pomalu a ne vždy je hlavní překážkou naše přiblblá legislativa.


Ale zpět do Rakouska – u města Wieselburg žije rodina Wurzerů, která umí nejen farmařit, ale své produkty i zpracovat a dobře nabídnout. Pěstují především jahody a dýně, z nichž paní Wurzerová připravuje zavařeniny, neboť vaření je její vášní. Kromě toho si nechávají vyrábět i jahodovou a dýňovou pálenku či jahodové víno a sekt. Domluvili se s blízkou čokoládovnou i na výrobě jahodovo-dýňových čokolád, takže jejich sortiment není jen pár druhů marmelád (nebo tedy džemů, podle EU). Karamelovo-dýňový likér nebo dýňový olej jsou zkrátka fenomenální a kdo ochutná, zamiluje se.
Stejně tak i jahodová marmeláda je blaho pro jazyk – pro výrobu používají starou rakouskou odrůdu Mieze Schindler, tedy Šindlerovic micku, a to je zkrátka esence jahodovosti. Sama jsem včera ochutnala jahodovou s pepřem a ta je!




Wurzerovi mají vlastní obchod, kde jsou všechny výrobky k zakoupení, a takhle na podzim je možné koupit i spoustu různých dýní – od nám známých druhů jako hokkaido, máslové či špagetové až po druhy jako mikrovlnková nebo langen von Neapel. V nabídce pak nechyběla ani spousta dýní okrasných.


Tohle všechno se nachází ve staré, stylově vyzdobené, stodole s balíky slámy, starým dřevěným vozem, sudy a dalšími venkovskými proprietami. Nechybí tam ale ani podium pro kuchařské show nebo kurzy, které se zde také pořádají.




Wurzerovi to zkrátka umí. Zemědělství není asi něco, co člověka dovede k bohatství, ale pokud se to dělá poctivě a věnuje se tomu obrovské množství práce, určitě se najde mnoho lidí, kteří to ocení. Chtěla bych, aby takových farem bylo co nejvíc i u nás!


2 komentáře:

  1. Hezký a inspirující článek. Škoda jen, že něco takového není u nás :-/. Věřím, že to musel být zážitek tam chvíli pobýt a vše si prohlédnout :).

    OdpovědětVymazat

Díky, že čtete můj blog! :)