úterý 10. prosince 2013

Adventní zpověď a reklamní okénko

Posledních pár měsíců jsem četla minimum cizích článků a blogů.
Posledních pár měsíců jsem nic nenapsala na ten svůj. Jak jste si zajisté všimli :).

Často se to stává, že bloger hrozně dlouho nic nenapíše a pak se omlouvá. Já se vám omlouvat nebudu a ne proto, že bych si vás nevážila. Ale protože si myslím, že je přirozené, že člověk v různých fázích života dělá různé věci, mění se priority a podobně. Psaní foodblogu pro mě pravděpodobně bylo jistým útěkem od školy, která mě příliš nebavila. Na druhou stranu mě zaměstnávala často tolik, že jsem leckdy na psaní ani neměla čas. Zkrátka věřím, že tento blog čtete proto, že občas napíšu něco zajímavého nebo mě třeba znáte a máte rádi :). Blogů je navíc teď takové nepřeberné množství, že už mi někdy skoro přijde škoda zaplácávat internet nějakým dalším.

A teď? Škola skončila :). Úspěšně jsem ji dodělala a ačkoliv sebevzdělávání miluju a snad nikdy s ním neskončím, skončila jsem prozatím s tím institucionalizovaným.
Začala jsem pracovat, a jak to tak často bývá, tak úplně v jiném oboru, než který jsem vystudovala. Možná se to dalo očekávat. Zkrátka jsem skončila v gastronomii. Možná to tu tedy občas proměním v reklamní okénko, ale věřím, že propaguji dobré věci. Nebo alespoň takové, o kterých si myslím, že jsou dobré. To jste se ostatně mohli přesvědčit i v zápisku o mém oblíbeném zelináři, panu Pavlišovi. (Snad k němu na jaře opět zvládnu chodit nakupovat, i když pracuji na plný úvazek.)

Dnešní reklamní okénko bych tedy chtěla věnovat dvěma brněnským restauracím a jedné knize.

Na podzim jsem fotila jídla pro Restaurant Mitrovski. Představte si, že jste oslovení s možností focení pro restauraci a to ani nevíte, jak tam bude chutnat. Jenže ono tam chutná dobře a ještě vás nechají po vyfocení všechna jídla ochutnat. A když je těch jídel asi dvacet, tak nejen, že je to fotograficky velmi náročné (zvlášť pokud jste předtím nic takového ještě nedělali), ale ochutnat na dvacítku chodů je náročné i gastronomicky. A to i v případě, že jsou jídla chutná! A nebo možná proto je to ještě horší, protože toho sníte víc :).




Druhou restaurací, pro kterou jsem začala pracovat naplno, je Tomato Fresh Restaurant. Kluci v kuchyni fakt umí (jinak bych tu nepracovala :) a bude tak trochu mým úkolem zajistit, aby lidé pochopili, že i na místo, na kterém se Tomato ukrývá, má smysl za jídlem jezdit. Pro motoristy je tu velké parkoviště, ale pro pěší je cesta ze zastávek Bieblova nebo Fügnerova trochu méně příjemná (ale dojít se sem dá :).




A kniha? V pátek 13. prosince (ano, pátek třináctého a už za pár dní!), k nám do Tomata dorazí Petra Pospěchová, která sepsala Regionální kuchařku. Ta je tuuuuze pěkná, takže jsme kuchaře v Tomatu donutili (ne, nemuseli jsme je moc nutit :), aby podle ní uvařili. No a v pátek Petra dorazí a mezi 11. a 15. hodinou třeba pomůže roznášet obědy, třeba zodpoví dotazy hostů a třeba komukoliv podepíše knihu. A na to se moc těším! Menu podle kuchařky se vaří celý týden a pár věcí jsem už ochutnala a zatím dobrý :).


Takže prosincový pátek 13. přijďte do Tomata, uvidíte se nejen s Petrou Pospěchovou, ale i se mnou! :)


úterý 15. října 2013

Foodblogeři

Jejich revírem je kuchyně, jejich tempo je...

Ne, to bylo jinak. Ale nevadí. 

...zkrátka Foodblogeři!

Vyšla nová kniha s tímto názvem, která slibuje gurmánské inspirace od 20 českých a slovenských foodblogerů. Kromě receptů zde najdete i jakousi osobní zpověď každého z nich.


A proč vám to píšu? No protože mě tam můžete najít také!
Veškerý materiál pro tuto knihu vznikal na konci zimy a na začátku jara, kdy jsem psala diplomku a neměla moc čas se knize věnovat. Proto neručím za to, co se o mě dozvíte, a pro jistotu jsem to sama ještě znovu nečetla :).

Pokud můj blog sledujete, zveřejněné recepty pro vás pravděpodobně nebudou novinkou. Jestli si pamatujete na jarní kuřecí menu, tak to vznikalo právě pro účel knihy. Ani ne proto, že by mi někdo řekl „udělej menu z kuřete“, ale proto, že jsem s hrůzou zjistila, že na blogu zas tolik receptů nemám, z těch zveřejněných se nedá moc dobře složit menu, a i kdyby, tak rozhodně ne všechny fotky jsou dostatečně reprezentativní.
Ve focení jsem se hodně posunula, a i když v tomto směru je vždycky co dohánět, přiznávám, že jsem na ten posun docela hrdá.

Nevím, co bych dodala. Díky, že mě čtete, i když píšu nepravidelně a jen občas. Budu mít pravděpodobně k dispozici několik výtisků na rozdání, proto je možné že ještě vypíšu nějakou svou první Giveaway. Knihy jsem si ale nechala zaslat do Říčan, protože můj život v Brně je aktuálně lehce kočovný. Knihu jsem tedy ještě neviděla, a ani nevím, jestli už je tam mám, takže rozdávání zase a někdy příště :).

pondělí 23. září 2013

Nejlepší zelinář na světě

Dnes jsem byla „nařčena“, že dělám PR obchodu Sklizeno. Je to tak! Do Sklizena jsem téměř bezmezně zamilovaná a každý ví, že nejlepší PR je přeci spokojený zákazník. A protože o mé lásce ke Sklizenu už ví leckdo, podělím se s vámi ještě o jednu.

Každý týden, při každé návštěvě mě pan Pavliš přesvědčí, že je nejlepší zelinář na světě. Nebo alespoň v Brně. Můžete se se mnou přít, můžete nesouhlasit, ale dokud mi neukážete někoho mnohem úžasnějšího, nepřesvědčíte mě. A máte co překonávat. Pan Pavliš má nejen výbornou zeleninu, ale je i skvělým obchodníkem. Nebojí se dát vám něco ze své sklizně ochutnat. Tím spíš pak třeba koupíte. Někdy vám přihodí i drobnost navíc. A když ne drobnost, tak alespoň úsměv. Mám slabost pro lidi, co se rádi a hodně usmívají. Jsou slušní, vstřícní, zkrátka usměvaví. Úsměv vyvolává úsměv, to je známá pravda a výsledky studií říkají, že i nucený smích zvedá náladu a prodlužuje život.

Ale zpátky k zelenině. Stánek pana Pavliše jsem objevila v loňském roce, kdy jsem začala na Zelňáku nakupovat víceméně pravidelně. Ne vždycky tam byl a také mi přišlo, že ta jeho mrkev je trochu dražší než u ostatních. Jenže ta chuť ceně odpovídala a letos pana Pavliše dohnali s cenou už i ostatní prodejci. Stánek najdete Zelném trhu na prodejních místech 52,53 (naproti bývala realitka Sting, brzy tam bude, tuším, nová a větší La Formageria). Bývá tam letos už celý týden, a pokud chcete vědět, co má právě na stánku, sledujte jeho fb stránky. Ano! Pan Pavliš má výbornou zeleninu (bez chemie), usmívá se a ještě k tomu je to (asi) jediný zelinář na Zelném trhu, který má pravidelně aktualizovanou stránku na facebooku!

Snažila jsme se vám ho vyfotit, ale nepovedlo se. Alespoň víte, proč jsem mu dřív říkala „pán s mrkví“. :)



Nejraději dělám reklamu těm, které miluji. Tak je to.

středa 11. září 2013

Dýňový chlebíček

V poslední době jsem s několika lidma řešila, že mi nedělá problém dodržovat recepty u pečených buchet a dalších sladkých věcí, ale naučit se vařit podle receptů normální jídla je už horší. Asi protože mám pocit, že dokud nějaké věci nesmícháte a neupečete, nevíte, jak to bude chutnat. Při vaření můžete ochutnávat téměř neustále, a proto na to většinou jdu dost po babicovsku, i když si stojím za tím, že používám na vaření dobré věci, které se k sobě hodí (většinou:).

Jenže o víkendu jsem pekla dýňový chlebíček, na který jsem potřebovala částečně dopotřebovat nějaké zbytky a přebytky. A tam už jsem se receptu až tak nedržela. Znamená to, že je ze mě lepší kuchařka? Těžko říct. Každopádně chutnal nejen mně, ale i kolegům v práci, což mě potěšilo.


Dýňová sezóna je tu!

Na chlebíček je potřeba dýňové pyré, které já měla v mrazáku ještě z loňské sezóny, vám však doporučuji využít už tu letošní. Pyré nedělejte z hokkaida, ale zkuste sehnat dýni máslovou nebo muškátovou. Nakrájejte, dejte péct do trouby do měkka, vyškrabejte dužinu a rozmixujte dohladka. V případě skladování v mrazáku zkuste spotřebovat ještě před další sezónou, nezapomeňte na to jako já :).

Dýňový chlebíček 

50 g dýňových semínek
100 g (hnědého) cukru
100 g másla
2 vejce
300 g dýňového pyré
100 g pohankové mouky
100 g bílé hladké mouky
1,5 lžičky prášku do pečiva
2 lžičky perníkového koření
špetka soli
2 lžíce strouhaného kokosu
máslo a hrubá mouka / kokos na vymazání a vysypání plechu
  • Na pánvi nasucho opražte dýňová semínka. Nechte vychladnout.
  • Vyšlehejte v míse máslo s cukrem, po chvíli s celými vejci. Přidejte dýňové pyré.
  • Zvlášť smíchejte suché suroviny, tedy oba druhy mouky, prášek do pečiva, perníkové koření, kokos a opražená dýňová semínka.
  • Suché suroviny vmíchejte do vlhké směsi. Směs bude docela hutná, v případě, že však bude tuhá až příliš, přidejte trošku mléka.
  • Chlebovou formu vymažte máslem a vysypte moukou či kokosem. Nalijte do ní těsto.
  • Pečte na 180 °C asi 45 minut.
Chutná skvěle namazaný mandlovým máslem a podávaný s kávou.



čtvrtek 22. srpna 2013

Slaninové krekry

Nevím, čím to je, ale ty méně zdravé věci se většinou povedou napoprvé, není třeba ladit recept a většině lidem chutnají. Slaninové krekry na tom nejsou jinak. Je tam sýr, je tam máslo, navíc slanina, není v podstatě co zkazit.
V tomto roce jsem zkoušela více receptů na krekry, ale všechny ty, které obsahují nějaký jiný druh mouky, než je hladká pšeničná, méně tuku nebo skrývají jinou neobvyklost, jsou náročné na vyladění. Buď nejsou příliš zajímavé na první ochutnání nebo zjistím, že by byly dobré s dipem, který ale nemám zrovna čas vymýšlet a dělat. Zjevně se musím pustit i do pomazánek a dipů!

Zatím tu mám recept na jedny chlapské krekry. Jsou dost tučné, ale už jste asi slyšeli, že tuk je nositelem a zvýrazňovačem chuti, a i tak jsou určitě lepší než běžné chipsy (protože je přece upečete s láskou :).


Slaninové krekry (cca 2 plechy)
4 plátky slaniny
125 g mouky
1/2 lžičky soli
50 g sýra Gran Moravia (samozřejmě použijte klidně parmezán), nastrouhaného
50 g másla, povoleného
50 ml smetany
  • Začnete pomalým osmahnutím plátků slaniny. Pěkně dozlatova, dokřupava. 
  • Nechte vychladnout na papírové utěrce a následně rozdrťte na drobné kousky. (Pokud máte slaninu vcelku, nakrájejte na opravdu drobné kousky a opatrně osmahněte přímo je.)
  • Smíchejte mouku se solí, nastrouhaným sýrem, kousky slaniny a společně s máslem a smetanou vytvořte vláčné těsto.
  • Nechte na půl hodiny odležet v lednici.
  • Vyválejte placku 3 mm silnou a vykrájejte libovolné tvary nebo jednoduše nakrájejte nožem či rádýlkem na obdélníčky.
  • Vykrájené tvary přendejte a plech vyložený pečícím papírem, s drobnými rozestupy (1 cm stačí).
  • Pečte asi 10 minut na 200 °C. Jako u každých krekrů bedlivě hlídejte barvu, protože okamžik mezi „ještě nejsou“ a „jsou moc“ je velice prchavý.

středa 31. července 2013

Velmi kokosová buchta

Napadlo mě, že následující recepty pojmenuji „kokoláč“, ale nakonec jsem sáhla k poněkud výstižnějšímu, i když ne příliš poetickému názvu. Tohle je prostě jednoduchá kokosová buchta a nic jiného. Máte-li rádi kokos, zkuste toto upéct. Musíte mít ale také rádi máslo, cukr a bílou mouku.
Dnes je v módě celozrnná mouka, žádná mouka, žádný cukr a já nevím, co všechno. Nevzdávám se snahy o zdravější stravování, vím, co mi dělá a nedělá dobře. Ale jeden kousek takové buchty, nebo i dva, mě nezabijí, a vás také ne. Jen je třeba to nejíst každý den a dlouhodobě. I proto se podobné věci snažím nejčastěji péct v případě, že jich většinu udám.
Upekla jsem buchtu, vzala na kávový piknik v parku a tu si uvědomila, že vlastně nevím, jestli ji někdo bude jíst. Bylo horko až k zalknutí a sama jsem neměla chuť na žádné jídlo, natož sladkou buchtu. Více než polovina se ale snědla, já byla šťastná a padly i nějaké pochvaly – můžu tedy říct, že recept je ověřený několika strávníky (i když někteří by preferovali přidání další kontrastní složky).


Kokosová buchta (rozpis na dortovou formu o průměru 27 cm nebo na hranatou 30x20 cm)
240 g povoleného másla (+ 10 g na vymazání formy)
200 g třtinového cukru
4 vejce (bílky a žloutky zvlášť)
1 lžička vanilkové esence (nemusí být)
370 g mouky
2,5 lžičky prášku do pečiva
120 ml kokosového mléka
120 ml mléka
125 g kokosu (+ cca 10 g na vysypání formy)
  • Připravte si formu na pečení: vymažte ji máslem a vysypte kokosem.
  • Předehřejte troubu na 180 °C.
  • Máslo šlehejte 3 minuty s cukrem, aby bylo nadýchané a cukr se alespoň trochu rozpustil (pravděpodobně to neudělá, pokud nepoužijete moučkový, ale to nevadí).
  • Přidejte žloutky a vanilkovou esenci a ještě minutu šlehejte.
  • V jiné míse smíchejte mouku s práškem do pečiva, následně ji přimíchejte po částech do máslové hmoty.
  • Zapracujte do těsta také kokosové i normální mléko a nakonec samotný kokos.
  • Z bílků a špetky soli ušlehejte sníh a po částech ho opatrně zamíchejte do těsta.
  • Těsto nalijte do vymazané a vysypané formy a pečte v troubě vyhřáté na 180 °C asi 40 minut (nezapomeňte použít trik se špejlí).
Nutno dodat, že recept jsem čerpala z blogu Technicolor kitchen, kde je neuvěřitelné množství sladkých buchet a podobných věcí. Pokud budete cokoliv odsud zkoušet, velmi doporučuji překontrolovat množství cukru. Bystrému oku neunikne, že jsem použila pouze polovinu (!) cukru oproti původnímu receptu. A příště bych se možná nebála dát ještě méně. Recept navíc počítá ještě s vydatnou cukrovou polevou, kterou už si na koláči nejsem schopná představit. Možná by snesl nějakou čokoládu :).

Těsto je i po upečení úžasně vláčné a vlhké a chutná zkrátka skvěle kokosově. 

úterý 23. července 2013

Mandlové krekry se zakysanou smetanou a pažitkou

Nejdřív se přiznám, že toto není finální podoba blogu! Ale to dřevo v pozadí a čokoláda v záhlaví mě už rozčilovali. Takže jsem provedla rychlou čistku a vrhneme se zase na nějaké krekry!

Znáte takovou tu příchuť bramborových chipsů (zakysané) smetany a cibule? Vždycky jsem si říkala, jak hrozně divně chemická chuť to je a právě jsem zjistila, že zas tak daleko od pravdy ve skutečnosti není.
Objevila jsem totiž recept na krekry se zakysanou smetanou a pažitkou. Výsledná chuť samozřejmě chemická není, ale řekněme, že ta chipsová ji poměrně zdařile napodobuje. Krekry jsou skoro paleo – pokud někdo neodmítá mléčné výrobky. Jsou poměrně jednoduché, jen jejich pečení trvá delší dobu, a poměrně rychle vlhnou.



Mandlové krekry se zakysanou smetanou a pažitkou (rozpis na 1 plech)

230 g mandlové mouky nebo mletých mandlí
20 g nasekané pažitky (= 1 menší svazek)
1 lžička soli
70 g zakysané smetany
1 stroužek česneku
  • Smíchejte zvlášť zakysanou smetanu s rozmačkaným stroužkem česneku a zvlášť zbylé (sypké) suroviny. Pak všechno dohromady.
  • Mezi dvěma pláty pečícího papíru těsto vyválejte na velikost plechu, sundejte vrchní papír, nechte na spodním.
  • Těsto nakrájejte rádýlkem nebo nožem na čtverečky.
  • Přeneste i s papírem na plech a dejte péct na 100 °C na 50–60 minut. Nechte zabarvit maximálně lehce dorůžova.
  • Nejdříve nechte vychladnout a pak až nalámejte na čtverečky.
Trochu problém tohoto receptu je v tom, že dáváte plát krekrů péct v celku, bez rozestupů. Nevím, jak peče vaše trouba, ale řekla bych, že budete mít podobný problém jako já – na okraji budou krekry již růžové až hnědavé a uprostřed úplně bílé. Zvlášť jestli budete mít okraje plátu tenčí. Můžete tedy zkusit jednotlivé čtverečky rozmístit po plechu s rozestupy, ale nejsem si jistá, jestli budou držet pohromadě. A nebo to udělejte jako já – ke konci pečení krajní řadu „odštípněte“ nožem a dejte ještě na chvíli do trouby.


Jsem si jistá, že je sníte rychle – jsou to totiž vlastně ochucené pražené mandle a chutnají výborně. Pokud je nesníte brzy, počítejte s tím, že poměrně rychle vlhnou. Takže pořádně zavřít do krabičky!

neděle 21. července 2013

Nové logo

Pokud Mlsné jazyky čtete už delší dobu, tušíte, že jsem vám už kdysi, více než před rokem, slibovala změnu vzhledu blogu.

Jde to pomalu, ale jde to.

Alespoň prozatím můžete mrknout na nové logo.

Líbí?

Má několik (nemálo) variant a ještě ho dolaďuji. Ale jsem na něj hrdá, tak se chci pochlubit už nyní. Doufám, že vás brzy uvítá v záhlaví každé stránky. (Klidně mě otravujte s otázkami, kdy už to bude :).

Další novinkou je profil na facebooku. Možná máte RSS čtečku, jako já, ale možná také jako já jste častěji právě na facebooku, kde vás nový příspěvek cvrnkne do nosu dřív než ve čtečce. Odkud na blog budete chodit, nechám na vás. Já se jen budu snažit, abyste sem alespoň občas zavítali :).

Děkuji za přízeň a přeji chutný den!

sobota 20. července 2013

Slet kváskových fanatiků

Jídlo z blízka mě baví. Samozřejmě ne všechny dílny a ochutnávky v člověku vyvolají wow efekt, v naprosté většině případů je to prostě příjemné setkání nad jídlem nebo vínem.

Ale páteční slet kváskových fanatiků byl jiný. Pokud mě má jedna dílna týdně nadchnout, je to podle mě úžasné skóre. Minulý týden to bylo pečení kobeřických koláčů a tento týden sice ještě neskončil, ale výměnná burza kváskových chlebů byla výborná taktéž, i když jiným způsobem.

Bylo tím, že když se Beáta Holá, která dílnu vedla, pro něco nadchne, tak si o tom nastuduje první poslední a hlavně vše dokáže příjemně a srozumitelně předat. 


Bylo to ale i tím, že se sešlo množství podobně naladěných lidí, které spojuje jedna věc – touha po dobrém chlebu, který v běžném obchodě neseženete.


Sešlo se neuvěřitelné množství vzorků domácích chlebů, které jsme společně ochutnávali a hlasovali, jaký je nejlepší. Výherci získali semínka z rakouské semenné banky, jejíž jméno si nepamatuji, ale ráda ho pro vás ještě zjistím. Upekli jsme dokonce chleba v peci vytápěné dřevem – chutná úžasně. A pro všechny Brňáky mám skvělou zprávu: brzy snad bude možné si svůj vlastní chléb donést do pekárny na Hybešově ulici a nechat si ho v této peci upéct!
Kváskoví nadšenci si povídali o svých zdarech a nezdarech, kváskoví začátečníci přišli zjistit, jak to celé vlastně funguje, a kousek kvásku si nakonec i odnesli.

Toto je asi jen třetina všech vzorků.
Ke chlebům k zakousnutí Beáta připravila saláty, pomazánku a přinesla výborný olivový olej a několik marmelád. Ochutnávat bylo co a já jsem snědla více chleba než za poslední dva týdny dohromady. Dostáváme se totiž k tomu, co já a vlastní pečení chleba. Doteď jsem říkala, že je mi jasné, že bych vlastnímu pečení taktéž propadla, a na to nemám čas. To je ale jen hloupá výmluva. Jak padlo na dílně – je třeba si jen najít vlastní rytmus krmení kvásku a pečení, ono to nakonec tolik času ani nezabere. Pro  mě je však zásadnější to, že chleba příliš často nejím (v průměru sním tak půlku malého bochníku za týden) a také jsme zatím spokojená s kváskovým chlebem ze Sklizena, kam chodím nakupovat opravdu často.

Nicméně doporučuji všem, kteří si chléb stále kupují v supermarketech, aby se na ty umělé hmoty vykašlali a začali péct vlastní, experimentovat a dělit se o zkušenosti. To mi totiž na pečení chleba přijde nejkrásnější – vytvořila se kolem této činnosti komunita, která ráda poradí a povzbudí. A vyměňování kvásků samotných je také úžasná příležitost k setkávání.






Pár užitečných odkazů:


pondělí 15. července 2013

Koláče od kobeřických babiček

Mnozí mí (facebookoví) přátelé tyto fotky už viděli, ale nemůžu o ně ochudit ani vás všechny, s kterými se neznám a chodíte sem. A pro ty ostatní jsem přichystala aspoň trochu toho povídání.

V sobotu jsem byla v rámci festivalu Jídlo z blízka na dílně pečení tradičních kobeřických koláčů. Konala se v líšeňské restauraci U Fidela a neuvěřitelně mile mě překvapila. V restauraci u dlouhého stolu stálo několik okrojovaných žen a měly ruce od kynutého těsta. S rychlostí zkušených pekařek jim pod rukama vznikalo množství svatebních koláčků, které už zanedlouho putovaly do kuchyně, aby se upekly.





Na dílnu pozval pan Urban z restaurace U Fidela své příbuzné z rodných Kobeřic – z moravské vsi, kde se koláče dělají vždycky domácí a vždycky výborné. Všichni „účinkující“ dokázali vytvořit dokonale domáckou atmosféru, bylo možné se na cokoliv zeptat. Zvládli jsme si popovídat nejen o koláčích, ale i o dalších věcech, které se týkaly života v Kobeřicích nebo o dobrém jídle obecně. „Pan domácí“ nás pozval do své restaurace na festivalové menu a bylo vidět, že se o jídlo sám velmi zajímá a snaží se nabídnout jen to nejlepší. 

Jak U Fidela vaří, nevím, ale musím říct, že ač prostředí neříká o výjimečnosti restaurace mnoho, sobotní odpoledne mě navnadilo.

Všichni si pochutnávali :).

A co se vlastně peklo? Nebyly to jen svatební koláčky, které se doslova rozplývaly na jazyku. Ochutnali jsme i větší povidlové koláče s tvarohem a rozinkami, beleše s povidly a mákem a nakonec i "pečené škubánky", u nichž si nepamatuji název, opět s povidly a mákem.

Beleše s povidly, sypané perníkem.




Vše bylo opravdu výborné. Ačkoliv nemám pocit, že bych toho snědla mnoho, najedla jsem se tak, že jsem večer nemohla jít běhat a do rána už jsem nic nejedla :).

Příští týden v sobotu, se U Fidela koná ukázka výroby domácí sýra – od podojení kozy až po lahodný sýr. Já tam budu a jsem zvědavá, jestli to bude alespoň z poloviny tak pěkné odpoledne jako to koláčové. Tak doražte! :)

neděle 7. července 2013

Apetit piknik 2013

Na Apetit piknik není vhodné jít bez předem důkladně připraveného plánu!

To je zásadní předpoklad. Když jsem dorazila v sobotu 22. 6. 2013 na Karlínské náměstí a rychle obešla a okoukla všechny stánky, nebyla jsem si jistá, jestli jen z toho dívání nedostanu cukrovku. Už po prvním ročníku Apetit pikniku si návštěvníci stěžovali, že tam bylo jen samé sladké. I to byl pro mě jeden z impulsů, proč se přihlásit na druhý – loňský ročník se slanými sušenkami a krekry.
Naprosto rozumím tomu, proč sladké vždycky převažuje – dortíky, buchty a koláče a další podobné věci, zvlášť pěkně nazdobené, vypadají tak nějak lákavěji, existuje tam větší variabilita a upéct nějakou buchtu umí skoro každý. Nechci si tedy stěžovat, že i letos toho sladkého bylo až příliš. Oproti minulým ročníkům slaná sekce totiž určitě posílila. Jen pokud se nežívíte pouze cukrem, je třeba si připravit nákupní a ochutnávkový plán.

To jsem bohužel neudělala, ani jsem se dopředu moc nedívala na to, kdo všechno se bude účastnit. Věděla jsem, že potřebuji nutně ochutnat cheescake od Chez Lucie a zmrzlinu od Tří kopečků. Tam můj plán začínal a končil. Otázka je, zdali by bylo možné celý den naplánovat podrobněji, protože v tomhle rozhodně nepomohli ani organizátoři.

Před samotným piknikem nebylo možné dohledat, kteří prodejci začínají prodávat v deset a kteří až ve dvě. Ve skutečnosti se mi ani nepodařilo nikde najít oficiální informaci, že to takhle skutečně bude – to jsem věděla jen z blogu Tří kopečků, jejichž zmrzlina šla na řadu právě až ve dvě.
Tato informace nebyla k nalezení ani na pláncích, které byly rozdávány na začátku pikniku. Bylo možné to odhadnout pouze z označení stánků jako 4a a 4b, ale nikde nebylo vysvětleno, co to vlastně znamená. Rozdělení na dvě směny byl asi zajímavý nápad, jídla letos bylo opravdu hodně, ale nedostatečné vysvětlení byl zkrátka trochu fail.

Co se mi líbilo: 
  • Počasí :)
  • Hudba – tu jsem sice cíleně poslouchala jen chvíli, ale i tak mi přišel výběr zdařilý, i co se týče názvů kapel.
  • Hromada lidí – je to zvláštní, nejsem člověk, který by vyhledával takové množství lidí, ale líbilo se mi, že lidé se zajímají se o jídlo a hlavně vypadnou ven a baví se.

Zapomněla jsem si v Brně foťák, takže jen několik náhodných fotek z telefonu:


Lidí bylo opravdu hodně, sluníčka ale také.
Nechutnala jsem, ale přišlo mi to vtipné :). 
A tohoto si představte tak padesátkrát víc a máte Apetit piknik.
Zvlášť zajímavý byl stánek Maggi a Dolce gusto (já chápu, že nějací sponzoři jsou vždycky třeba, ale neříkejte mi, že nebyl nikdo jiný než Maggi...).

Anna Grosmanová a její domácí šťávy – pampelišková byla super, zázvorová hodně sladká.

P-noy taste of Asia (Sofia Smith) – nějaké slané věci, které mě nijak extra nenadchly, ale na zub dobré :).

Paul Day a jeho Mexico breakfast sandwich – s klobáskami, pálivou rajčatovou salsou a volským okem. Pražáci znají z náplavky, pro mě byl Paul novinka. Dalo se to jíst :). 
Zuzana Rousová – tady jsem koupila nějaké slané sušenky a tyčky pro porovnání se svými :).

A samozřejmě tři kopečky – lepší jahodovu zmrzlinu jsem nejedla! A levandulová s medem byla sice na můj vkus příliš sladká, ale zase kde koupíte levandulovou zmrzlinu!

pondělí 1. července 2013

Jídlo z blízka – jídlo v Brně

Děcka říkala, že jsou už prázdniny! :)
Kam jedete letos na dovolenou? Já nejspíš tak akorát na víkend do Vídně, na týden do Říčan a na tři týdny do Brna. Cože, do Brna? No jo vlastně, v Brně jsem pořád i tak. Jenže už za týden začíná festival Jídlo z blízka a to bude spousta možností si odpočinout odpoledne či večer po práci.


Já si asi zase tolik neodpočinu, protože se budu snažit stihnout skoro všechno, opět s foťákem v ruce. Letos se nepříjemně mnoho akcí překrývá, tak uvidím, co se mi podaří oběhat. Ještě, že Brno není tak velké. Ale letos budu mít nový objektiv! Zítra přijde, takže jsem zvědavá. Horší než loni ty fotky snad nebudou, já doufám v pravý opak – zvlášť co se týká akcí, které se budou konat zas někde uvnitř, tedy ne úplně na světle
Co určitě z doprovodného programu nechci minout? Ideálně nic, láká mě skoro všechno :). Místa na dílny a ochutnávky se plní rychle, pokud vás tedy ještě něco zaujme, neváhejte zkusit na poslední chvíli štěstí.
V rámci Jídla z blízka (na twitteru sledujte #JZB) můžete navštívit i některou z restaurací, která si speciálně pro tuto příležitost připravila menu z lokálních surovin. Jasně, většina těchto restaurací využívá lokální suroviny i v běžném provozu, a tak by to mělo být, ale na festivalu se můžete nějaké informace o surovinách dočíst u samotného menu, bez složitého vyptávání se obsluhy.


Pokud budete v červenci v Brně, doufám, že se někde potkáme. Budu ta s foťákem :).

neděle 30. června 2013

Děkovací Krentenbollen

Nejlepší pečení je pečení pro někoho.

Se spolužačkou jsme se shodly, že jsme měly nejlepší možnou vedoucí diplomové práce, proto jsme ji také chtěly poděkovat. A já už dlouho věděla, jak, i když jsem si nebyla jistá, jak se to povede.
Na jedné z konzultací se vedoucí zmínila o sladkém pečivu vánočkového typu se spoustou rozinek, které zná z Nizozemska a nebo také z Břeclavské pekárny u autobusového nádraží – nikde jinde na něj zatím nenarazila. Říkala jsem si, že to nemůže být příliš těžké reprodukovat. Vypravila jsem se tedy jednou z Lednice do Brna přes Břeclav, nikoliv přes Podivín jako obvykle, a udělala průzkum v pekárně.


Na žádné složité experimentování nebyl čas, z twitterového crowdsorcingu na téma "holandské kynuté houstičky se spoustou rozinek" vypadl recept na Krentenbollen. Mé bochánky určitě nebyly tak krásně nadýchané, navíc jsem z větší části použila celozrnnou pšeničnou mouku. Určitě by tedy s nimi šlo mnohem více experimentovat, ale i tak to může být příjemnou snídaní pro každého milovníka rozinek.


Krentenbollen
400 g rozinek
40 g droždí (+ 1 lžička cukru/medu + pár lžic vlažného mléka)
400 g mouky
250 ml mléka
50 g másla
1–2 lžíce cukru
1 vejce
kůra z 1 citronu
lžička vanilkové esence

  • Nejprve je třeba namočit rozinky. Bez namočených rozinek to ani nezkoušejte, ta šťavnatost je na nich potom to nejlepší. Stačí zalít vařící vodou a nechat 10 – 15 minut odstát.
  • Mezitím z droždí, lžičky cukru nebo medu a trošky vlažného mléka vypracujte drožďový kvásek.
  • Rozinky propláchněte studenou vodou, lehce vyždímejte a dejte do mísy.
  • Smíchejte s moukou.
  • Lehce ohřejte mléko – jen aby bylo vlažné, ne horké. Rozpusťte v něm máslo a cukr a rozmíchejte vejce, kůru z citronu a vanilkovou esenci.
  • Do rozinkové mouky zamíchejte kvásek a mléčnou směs a vypracujte nelepivé těsto.
  • Nechte těsto kynout (zhruba 30–45 minut).
  • Poté ho rozdělte zhruba na 12 dílů a z vytvarujte bochánky. Ty nechte pod utěrkou odpočinout ještě dalších zhruba 30 minut minut.
  • Potřete vajíčkem a pečte v předehřáté troubě na 180 °C asi 15–20 minut. Zkrátka dozlatova.

Pokud nebudete předávat jako dar v krabičce, podávejte s mlékem :).