čtvrtek 21. února 2013

Jak nejíst sushi

O sushi toho moc nevím.
Mé chabé zkušenosti by se daly shrnout do několika bodů:

  • all you can eat v Momo sushi v Brně (již neexistuje)
  • Gekošovo domácí lososové maki
  • lososové maki v Bok Simply Asian ve Vaňkovce v Brně
  • další domácí maki na sushi párty
  • all you can eat v Baifu v Praze na Chodově
Z toho seznamu se dá usoudit, že jsem neochutnala žádné úchvatné profi sushi. Proč to ale vůbec píšu? Před pár dny jsem narazila na zajímavý sushi blog a zaujal mě článek Jak správně jíst sushi?


Samozřejmě jsem vždycky míchala wasabi se sojovkou, namáčela to, jak mě napadne a podobně.
Shodou okolností jsem minulý pátek byla na all you can eat v rámci narozeninové večeře a hrozně jsem se přejedla. Zjistila jsem, že mi sushi vlastně až tak moc nechutná (takové to běžně dostupné). Jenže sushi za to nejspíš vůbec nemůže.
Systém all you can eat je zkrátka zlo. Probudí ve mě takovou tu typicky českou vlastnost "co nejvíc za co nejmíň", k tomu mám navíc ještě potřebu všechno ochutnat. Výsledkem je přeplněný břich a ne příliš kvalitní chuťové uspokojení.
(Vím, že někomu vyhovuje sedět v restauraci x hodin a u toho třeba pracovat, ale já se ráda plně soustředím buď jen na práci nebo jen na jídlo.)


I když mi to občas ujede, mám ráda malé porce (pokud tedy většinu pokrmu netvoří zelenina). A sushi je velice sytivá záležitost. Neodvažuji se odhadnout, kolik jsem toho snědla na posledním all you can eat, ale jsem si jistá, že to bylo několikanásobně víc, než bych si běžně dala k večeři. Ostatně, co byste čekali od rýže plné škrobu.


Co dodat na závěr tohoto drobného zamyšlení? Opravdu bych někdy chtěla na nějaké kvalitní sushi, kde mi dají talíř s pár kousky toho nejlepšího a ani o rolku víc.
A all you can eat si příště už nechám ujít.