neděle 30. června 2013

Děkovací Krentenbollen

Nejlepší pečení je pečení pro někoho.

Se spolužačkou jsme se shodly, že jsme měly nejlepší možnou vedoucí diplomové práce, proto jsme ji také chtěly poděkovat. A já už dlouho věděla, jak, i když jsem si nebyla jistá, jak se to povede.
Na jedné z konzultací se vedoucí zmínila o sladkém pečivu vánočkového typu se spoustou rozinek, které zná z Nizozemska a nebo také z Břeclavské pekárny u autobusového nádraží – nikde jinde na něj zatím nenarazila. Říkala jsem si, že to nemůže být příliš těžké reprodukovat. Vypravila jsem se tedy jednou z Lednice do Brna přes Břeclav, nikoliv přes Podivín jako obvykle, a udělala průzkum v pekárně.


Na žádné složité experimentování nebyl čas, z twitterového crowdsorcingu na téma "holandské kynuté houstičky se spoustou rozinek" vypadl recept na Krentenbollen. Mé bochánky určitě nebyly tak krásně nadýchané, navíc jsem z větší části použila celozrnnou pšeničnou mouku. Určitě by tedy s nimi šlo mnohem více experimentovat, ale i tak to může být příjemnou snídaní pro každého milovníka rozinek.


Krentenbollen
400 g rozinek
40 g droždí (+ 1 lžička cukru/medu + pár lžic vlažného mléka)
400 g mouky
250 ml mléka
50 g másla
1–2 lžíce cukru
1 vejce
kůra z 1 citronu
lžička vanilkové esence

  • Nejprve je třeba namočit rozinky. Bez namočených rozinek to ani nezkoušejte, ta šťavnatost je na nich potom to nejlepší. Stačí zalít vařící vodou a nechat 10 – 15 minut odstát.
  • Mezitím z droždí, lžičky cukru nebo medu a trošky vlažného mléka vypracujte drožďový kvásek.
  • Rozinky propláchněte studenou vodou, lehce vyždímejte a dejte do mísy.
  • Smíchejte s moukou.
  • Lehce ohřejte mléko – jen aby bylo vlažné, ne horké. Rozpusťte v něm máslo a cukr a rozmíchejte vejce, kůru z citronu a vanilkovou esenci.
  • Do rozinkové mouky zamíchejte kvásek a mléčnou směs a vypracujte nelepivé těsto.
  • Nechte těsto kynout (zhruba 30–45 minut).
  • Poté ho rozdělte zhruba na 12 dílů a z vytvarujte bochánky. Ty nechte pod utěrkou odpočinout ještě dalších zhruba 30 minut minut.
  • Potřete vajíčkem a pečte v předehřáté troubě na 180 °C asi 15–20 minut. Zkrátka dozlatova.

Pokud nebudete předávat jako dar v krabičce, podávejte s mlékem :).


pátek 28. června 2013

Postátnicový workshop v Chefparade

Děcka si dneska šla pro vysvědčení a já také jedno dostala. Ode dneška se tedy mohu podepisovat jako Ing. Aja.

Nebojte, nebudu to dělat :). Co to ale znamená pro blog? Raděj řeknu, že nic. Nebudu už v tomto ohledu nic slibovat, a pokud se něco změní k lepšímu, budete alespoň příjemně překvapeni. Přesto jsem ráda, že už nemusím myslet na školu a hlavu mi zaměstnávají příjemnější myšlenky.

První postátnicový zápisek pochází již z prvního postátnicového dne. Nebo alespoň ten zážitek. Byla jsem pozvaná na kuchařský workshop s kuchařem Radkem Šubrtem a Markétou Hrubešovou, který se pro několik foodbloggerů konal při příležitosti uvedení nového Jaru Platinum. Přiznám se, že jsem dost zvažovala, zdali chci svůj blog spojovat s nějakou značkou, a když, tak jestli zrovna s Jarem. Nakonec jsem se rozhodla se do Prahy 12. 6. vypravit, protože to měla být zajímavá příležitost potkat nějaké další foodblogery, kterých je dneska už i v České republice nespočet.

Potkali jsme se ve škole vaření v Chefparade.


Uvařili jsme si moc dobrou mrkvovou polévku s kokosovým mlékem, lososa se salátem, ještě jednu další rybu s chřestem (tuším, že to byl platýs, nebo aspoň měl být) a nakonec čokoládový krém s malinovou omáčkou a sušenkou z listového těsta. Menu mělo být původně trošku jinak, ale vzhledem k tomu, že nám nějaké suroviny chyběly, se místy trochu improvizovalo. 


Sice jsem foťák držela v ruce po několika měsících, ale nějak se mi nechtělo fotit. Nicméně pochutnali jsme si, pobavili se a o to šlo především.


Navíc mě velké množství fotících lidí vždycky trochu děsí. Uznejte, že to vypadá legračně.


Neodpustím si vyjádřit se i k samotnému jaru. Nevím totiž jak vy, ale já si 95 % nádobí myji sama a je třeba uznat, že bez mytí nádobí se prostě žádný kuchař, foodblogger ani nikdo, kdo se vařit byť jen pokouší, neobejde.

Zdroj: Jar

Přesto když budu naprosto upřímná, Jar mě začne zajímat až v okamžiku, kdy začne vyrábět i nějakou ekologickou variantu. Možná je Jar Platinum skvělý na zapečenou mastnotu a podobné věci, ale ruku na srdce – jakou část z vašeho objemu špinavého nádobí dělá taková zapečená mastnota? Pokud někdo připravuje denně vepřovou pečeni nebo výpečky, tak beru zpět – kupte si tento nový skvělý jar :). Já ale zatím zůstanu u Ecoveru, který je sice asi dvakrát dražší, ale šetrnější jak pro přírodu, tak pro moje ruce. A především má mnohem lepší "nalévátko", z lahve Jaru vyteče vždycky mnohem větší množství než bych chtěla a ještě to zapatlá celou lahev.

Konec reklamního okénka. Teď už mě asi nikdo na podobnou akci nepozve, protože jsem rýpač rýpavý, já vím. Ale třeba si Jar mé připomínky vezme k srdci, kdo ví :).

Pro mě bylo nejdůležitější, že jsem trochu něco zažila, někoho potkala a vlastně se i pobavila :). Bohužel nebyl úplně prostor poznat se se všemi ostatními kolegyněmi (a jedním kolegou :), a bohužel si ani zdaleka nepamatuji všechna jména osob ani blogů, což mě mrzí, ale snad se ještě někdy někde potkáme!

 Zdroj: Jar