pondělí 23. září 2013

Nejlepší zelinář na světě

Dnes jsem byla „nařčena“, že dělám PR obchodu Sklizeno. Je to tak! Do Sklizena jsem téměř bezmezně zamilovaná a každý ví, že nejlepší PR je přeci spokojený zákazník. A protože o mé lásce ke Sklizenu už ví leckdo, podělím se s vámi ještě o jednu.

Každý týden, při každé návštěvě mě pan Pavliš přesvědčí, že je nejlepší zelinář na světě. Nebo alespoň v Brně. Můžete se se mnou přít, můžete nesouhlasit, ale dokud mi neukážete někoho mnohem úžasnějšího, nepřesvědčíte mě. A máte co překonávat. Pan Pavliš má nejen výbornou zeleninu, ale je i skvělým obchodníkem. Nebojí se dát vám něco ze své sklizně ochutnat. Tím spíš pak třeba koupíte. Někdy vám přihodí i drobnost navíc. A když ne drobnost, tak alespoň úsměv. Mám slabost pro lidi, co se rádi a hodně usmívají. Jsou slušní, vstřícní, zkrátka usměvaví. Úsměv vyvolává úsměv, to je známá pravda a výsledky studií říkají, že i nucený smích zvedá náladu a prodlužuje život.

Ale zpátky k zelenině. Stánek pana Pavliše jsem objevila v loňském roce, kdy jsem začala na Zelňáku nakupovat víceméně pravidelně. Ne vždycky tam byl a také mi přišlo, že ta jeho mrkev je trochu dražší než u ostatních. Jenže ta chuť ceně odpovídala a letos pana Pavliše dohnali s cenou už i ostatní prodejci. Stánek najdete Zelném trhu na prodejních místech 52,53 (naproti bývala realitka Sting, brzy tam bude, tuším, nová a větší La Formageria). Bývá tam letos už celý týden, a pokud chcete vědět, co má právě na stánku, sledujte jeho fb stránky. Ano! Pan Pavliš má výbornou zeleninu (bez chemie), usmívá se a ještě k tomu je to (asi) jediný zelinář na Zelném trhu, který má pravidelně aktualizovanou stránku na facebooku!

Snažila jsme se vám ho vyfotit, ale nepovedlo se. Alespoň víte, proč jsem mu dřív říkala „pán s mrkví“. :)



Nejraději dělám reklamu těm, které miluji. Tak je to.

středa 11. září 2013

Dýňový chlebíček

V poslední době jsem s několika lidma řešila, že mi nedělá problém dodržovat recepty u pečených buchet a dalších sladkých věcí, ale naučit se vařit podle receptů normální jídla je už horší. Asi protože mám pocit, že dokud nějaké věci nesmícháte a neupečete, nevíte, jak to bude chutnat. Při vaření můžete ochutnávat téměř neustále, a proto na to většinou jdu dost po babicovsku, i když si stojím za tím, že používám na vaření dobré věci, které se k sobě hodí (většinou:).

Jenže o víkendu jsem pekla dýňový chlebíček, na který jsem potřebovala částečně dopotřebovat nějaké zbytky a přebytky. A tam už jsem se receptu až tak nedržela. Znamená to, že je ze mě lepší kuchařka? Těžko říct. Každopádně chutnal nejen mně, ale i kolegům v práci, což mě potěšilo.


Dýňová sezóna je tu!

Na chlebíček je potřeba dýňové pyré, které já měla v mrazáku ještě z loňské sezóny, vám však doporučuji využít už tu letošní. Pyré nedělejte z hokkaida, ale zkuste sehnat dýni máslovou nebo muškátovou. Nakrájejte, dejte péct do trouby do měkka, vyškrabejte dužinu a rozmixujte dohladka. V případě skladování v mrazáku zkuste spotřebovat ještě před další sezónou, nezapomeňte na to jako já :).

Dýňový chlebíček 

50 g dýňových semínek
100 g (hnědého) cukru
100 g másla
2 vejce
300 g dýňového pyré
100 g pohankové mouky
100 g bílé hladké mouky
1,5 lžičky prášku do pečiva
2 lžičky perníkového koření
špetka soli
2 lžíce strouhaného kokosu
máslo a hrubá mouka / kokos na vymazání a vysypání plechu
  • Na pánvi nasucho opražte dýňová semínka. Nechte vychladnout.
  • Vyšlehejte v míse máslo s cukrem, po chvíli s celými vejci. Přidejte dýňové pyré.
  • Zvlášť smíchejte suché suroviny, tedy oba druhy mouky, prášek do pečiva, perníkové koření, kokos a opražená dýňová semínka.
  • Suché suroviny vmíchejte do vlhké směsi. Směs bude docela hutná, v případě, že však bude tuhá až příliš, přidejte trošku mléka.
  • Chlebovou formu vymažte máslem a vysypte moukou či kokosem. Nalijte do ní těsto.
  • Pečte na 180 °C asi 45 minut.
Chutná skvěle namazaný mandlovým máslem a podávaný s kávou.