pátek 21. března 2014

Pistáciová bábovka s kávou a kardamomem

Zamilovala jsem se do bábovek!

A hlavně nejsem jediná. Na světě je mnoho dalších bábovkomilců, i když ti používají především anglický výraz „bundt cake“.  Pinterest, Foodgawker a další weby – tam všude najdete tolik inspirace, že můžete péct každý den až do konce života a pravděpodobně recepty nikdy nevyčerpáte. Variabilita je fascinující.


Trochu se obávám, že něco takového se mi stalo před dvěma lety s krekry a slanými sušenkami. Na ty jsem stále nezanevřela a mám v plánu zkoušet další a další recepty, ale bábovky jsou přeci jen časově tak nějak úspornější a celkově jednodušší.

Navíc bych nejraději začala sbírat bábovkové formy. No jo, nemám je kam dávat, ale už pokukuju po aukru a vybírám tu nejlepší a nejkrásnější. Zatím jsem se spokojila s plechovou formou za padesátikorunu. Trochu protéká, ale pro začátek dobrá. Tak jdeme na recept, ne? :)


Pistáciová bábovka s kávou a kardamomem
(ingredience si připravte předem, aby získaly pokojovou teplotu!)
250 g másla
250 g moučkového cukru
4 vejce
250 g hladké mouky
1 lžíce jemně mleté kávy
1 lžíce mletého kardamomu
1 lžíce prášku do pečiva
špetka soli
50 g mletých pistácií
90 ml mléka
máslo a hrubá mouka na vymazání a vysypání formy
  • Předehřejte troubu na 180 °C.
  • Máslo vyšlehejte s cukrem a postupně vešlehejte vejce. (Nebudou-li mít pokojovou teplotou, hmota s ošklivě zdrcne.)
  • Smíchejte všechny sypké suroviny a postupně vmíchávejte do máslové směsi, nakonec vmíchejte mléko.
  • Formu vymažte máslem, vysypte hrubou moukou a nalijte (nebo spíš nakydejte) do ní těsto.
  • Pečte na 180 °C 45–60 minut, propečenost zkuste špejlí.


Káva a kardamom je bezva. Ostatně nedávno jsem ho zkusila i v brownies, resp. blondies, a bylo to výborné. I v bábovce si tahle kombinace určitě najde své místo.

Nakazila jsem vás aspoň trošičku? :)


úterý 18. března 2014

Ochutnávka octů v Gölles Manufaktur

Máte chuť na ocet?
Zvlášť pokud si vzpomenete na čokoládový zápisek, předpokládám, že ochutnávka octů nikoho jen tak nenadchne. Ale nenechte se mýlit!

Vždy když někomu vyprávím o rakouském gastrovýletu se Slow Food Brno a dostanu se k ochutnávce ovocných octů, lidem se nějak podvědomě zkřiví výraz na tváři. Vůbec nechápu, čím to může být! A je mi to trochu líto, protože i z ochutnávky v Gölles Manufaktur jsem byla nadšená! Alespoň právě z té octové části.




Návštěvě čokoládovny se jen tak nic nevyrovná především pro množství věcí, které se tam daly vidět, ochutnat i zažít. Je jasné, že nepříliš velká výrobna ovocných octů a pálenek toho nebude mít tolik co nabídnout (ale je i pravda, že nám ne vše dali ochutnat), ale ani tak se nad představou octů nešklebte.

Možná někdo z vás chodí do Vom Fass, ale já jsem tam ještě nikdy nebyla, protože octy moc nepoužívám. A právě teď mi začalo připadat, že jsou velmi nedoceněné. Do salátů většinou používám citronovou šťávu, občas sáhnu po balzamiku. Ale tuším, že se to může změnit :).


V Gölles jsme ochutnali octy jablečný, vinný, balzamikový, jablečný balzamikový, malinový a rajčatový. V prodejně byla ještě možnost ochutnat i kdoulový. Nejvíc mě na nich překvapilo, že byly nasládlé a krásně chutnaly po ovoci, z kterého byly vyrobené. Osmileté jablečné balzamiko byl opravdový balzám. Kromě toho, že jsem měla chuť ochutnávat pořád dál samotné octy, úplně jsem i dostala chuť na nějaký dobrý salát.

Domů jsem si ocet koupila pouze jeden, rajčatový, právě pro jejich malou spotřebu. Přesto se pokusím octy používat ve svém jídelníčku víc, protože kromě toho, že jsou dobré, tak jsou určitě i zdravé :).
Octy zde můžete koupit i s rozprašovačem, samozřejmě za příslušný příplatek, ale na pocákání zeleniny je to určitě šikovná pomůcka. 


Po octech následovaly ještě pálenky, ale u těch se přiznám, že mi moc nechutnaly. Bylo v nich málo cítit ovoce, ze kterého byly dělané, a to u některých jak ve vůni, tak v chuti. Zaujala mě pouze pálenka z hrušek Williams, kde bylo hruškové aroma výrazné, a ořechový likér, který byl úžasně hořký a byly v něm cítit různé bylinky. Současně mi ale přišel i poměrně sladký, takže do Gölles Manufaktur bych osobně jela už jen kvůli octům – mňam!



sobota 15. března 2014

Dirty Blondies s kávou a kardamomem

Před týdnem jsem se na facebooku chlubila, že když dneska už leckdo peče do kaváren, já přeci můžu také :). Slovo dalo slovo a sice nepeču do kavárny, ale občas se mé sladké pokusy objeví v brněnské Čajovně za zrcadlem.

Nejsem čajový odborník (ačkoli jsem se tak ve svých nácti letech tvářila, podobně jako většina lidí tehdy :), přesto si myslím, že čajům tady rozumí a umí je připravovat. Kromě toho si k čaji můžete vybrat ze široké palety deskových her, které jsou k zapůjčení za dobrovolný příspěvek do kasičky na baru. Takže až si půjdete něco zahrát, nezapomeňte si dát dobrý čaj a domácí zákusek.

Na pečení koláčů a dortů neplánuji zbohatnout, ale jsem ráda, že tu možnost péct pro čajovnu mám, protože pečení mě baví, jen se mi nedostávají strávníci. Prověřím tak spoustu receptů, které mám v plánu vyzkoušet a kdybych přeci jen někdy pečením zbohatnout opravdu chtěla, tak budu mít dobrý základ fungujících receptů.

Konec reklamního okénka a jdeme na recept!
Vykopávacím zákuskem bylo Dirty blondies s kardamomem, které by možná ještě trochu ladění potřebovalo (zvlášť co se týká množství cukru), přesto kardamom dodá čokoládě tak bezva chuť, že stojí za to nasdílet recept už teď. Blondies je světlá varianta známých brownies, a dirty jsou pro obsah tmavší čokolády. Recepty obvykle přejímám ze zahraničních blogů, tento je z blogu The View from Great Island.

Dirty blondies s kávou a kardamomem
(rozpis na kulatou formu 27 cm nebo hranatou cca 23 x 33 cm)

225 g másla, pokojové teploty + trocha másla na vymazání formy
150 g hnědého cukru
1 lžíce mleté kávy
1 lžíce mletého kardamomu
2 vejce
1 lžička vanilkového extraktu
250 g mouky
1 lžička prášku do pečiva
1 lžička soli
250 g čokolády podle chuti (já dala část hořké – 55%, mléčné – 35% i bílé)

  • Rozehřejte troubu na 175 °C.
  • Máslo vyšlehejte s cukrem, mletou kávou a kardamomem do pěny, přišlehejte vejce a vanilkový extrakt.
  • Zvlášť smíchejte mouku, prášek do pečiva a sůl a vše zamíchejte do máslové směsi.
  • Nakonec přidejte čokoládu nasekanou na větší kousky (o něco menší než je klasický dílek) a nalijte do máslem vymazané formy na pečení.
  • Pečte 20–30 minut, dokud povrch nebude trochu svrasklý a nahnědlý. Ale nepřepečte!


Pečení brownies do správné konzistence chce trochu cviku a znalosti svých pečících nádob a trouby. Brownies (nebo blondies) by mělo být vláčné, vlhké i po upečení a tak trochu žvýkavé. Nesmíte ho však v troubě usušit. Také nedoporučuji péct v rozevíratelné dortové formě, nebo se vám stane to, co mě – spousta tuku vyteče ven (a zadělá troubu). 

Blondies jsem pekla už kdysi, ale přišlo mi nudné. Přidáte-li však i tmavší čokoládu a především koření, dostane to koláč do jiné dimenze a nebudete chtít péct jinak. :)

neděle 9. března 2014

Čokoládové nebe Zotter

Milovníci čokolády zpozorněte! Kdo nemůže bez čokolády žít, bez návštěvy rakouského Zotteru jako by ani nebyl!

Návštěva rakouské čokoládovny Zotter je něco mezi Karlíkem a továrnou na čokoládu a Orionem. Až na to, že je to skutečné a přitom dobré, protože (snad se mnou budete souhlasit) Karlík a továrna na čokoládu nejsou skuteční a Orion není dobrý.

Já to pořád zakecávám, ale asi chcete vědět proč byste tam vlastně měli jet a kde to vlastně je. Tak tedy:

Zotter Schokolade Manufaktur je v rakouském kraji jménem Vulkanland, který je gastronomickým rájem. Já se tam vydala se Slow Food Brno, který tuto bezva exkurzi přichystal.
Vyrazíte-li z Brna autem, zhruba za 3 hoďky jste tam: Bergl 56, 8333 Riegersburg, Štýrsko, Rakousko



A teď se podržte! Čokoládovna Zotter má tak bezvadně zmáknutý marketing, že vytvořila prohlídkovou trasu svou manufakturou, tzv. Schokoladen Theater, během níž CELOU DOBU OCHUTNÁVÁTE ČOKOLÁDU!

Ano, muselo to ven a je to přesně tak, jak píšu. Už je to dva týdny, co jsem tam byla, a stále cítím tu chuť čokolády v puse a vzpomínky na tenhle výlet jsou neuvěřitelně živé.
Celá prohlídka začíná krátkým filmem o historii čokoládovny. Dozvíte se, že pan čokoládovník Zotter začal s čokoládou už dávno, zkrachoval, ale nezvdal to a přesunul se právě do Riegersburgu (vzhledem k ceně pozemků) a začal znovu. Kakaové farmáře si sám vybírá, boby si sám praží a jeho čokoláda se těší od roku 2004 fair trade certifikaci. Veškeré přísady do jeho čokoládových produktů jsou bio, organické a nevím, co všechno, část z toho je pěstována i na místní farmě. Ta také zásobuje přilehlou restauraci (taktéž patřící k Zotteru), která je otevřena od jara do podzimu (takže jsme ji bohužel nenavštívili).


Pak vyfasujete porcelánovou lžičku, audioprůvodce a hurá na prohlídku a ochutnávku v jednom! 




Na celou prohlídku si vyhraďte dost času (1,5–2 hodiny), zvlášť pokud chcete hodně ochutnávat. Smiřte se s tím, že nemáte šanci ochutnat všechno.
Audioprůvodce (v němčině, angličtině a dokonce češtině) je důležitý především v první části prohlídky, kde toho ochutnávání zas tolik není, ale provede vás celým procesem výroby. Já jsem to bohužel dost přeskakovala, protože jsem se bála, že máme málo času. 

Ochutnávání začíná od pražených bobů z různých částí světa. Kdysi jsem si koupila boby ve Sklizenu, tuším, že od české čokoládovny Jordis, a přišly mi hrozně trpké a nedobré (což se nedá říct o jejich čokoládě!). V Zotteru jsme ochutnala asi čtyři různé druhy (samozřejmě ne celé, jsou opravdu vydatné a kakaové a moc se to nedá) a chuťové rozdíly byly naprosto zásadní.


Pokračujete surovou čokoládovou hmotou (aneb 100% čokoláda), která rozhodně není pro každého. Při průchodu galerií nad manufakturou jsou k dispozici základní čokoládové drtě (různá procenta kakaa, bílá, karamelová, kávová, malinová,...) a už tady je vám jasné, že výrobky Zotter jsou opravdu něco výjimečného (žádný fuj Orion nebo v ČR prodávaná Milka).




To pořádné ochutnávání ale teprv začíná. Následují nugáty, mandlový, lískooříškový, z vlašských ořechů, opět různé základní čokolády, ale tentokrát v tekuté podobě, potom kolekce jednodruhových čokolád Labooko, rozpustné čokolády, směsné čokolády Mitzi Blue, plněné čokoládové tyčinky, čokoládové kuličky s ořechy, sušeným ovocem a dalšími dobrotami, ručně dělané plněné čokolády s nejrůznějšími příchutěmi a plnidly... To všechno můžete ochutnat z různých jezdících vláčků, lanovek, misek, lámadel, točících bubnů. Prostě čokoládové divadlo, jak má být!








A největší zrada? Obchod na závěr. Dělejte si při prohlídce poznámky, co vám chutnalo, může se vám to hodit při nakupování. Všechno si koupí asi jen milionáři :). Co je ale dobrá zpráva?
Čokoládu Zotter si můžete koupit i online, navíc při objednávce nad 25 € je poštovné zdarma. Čokoládu si můžete namíchat dle své chuti a kdybyste měli chuť na něco zvrhlého, zkuste hřbitov nápadů, kde se občas objevují nezvyklé sezónní příchuti. A ano, čokoládové předplatené je super pro všechny čokoholiky, kteří potřebují pravidelný přísun cukru a kakaa!



Bylo to zkrátka báječné. Vstupné do čokoládového divadla činí 14,90 €, za které prohlídla dle mého určitě stojí. Jen pozor na víkendy v sezóně, pravděpodobně tam bude lidí až to pěkné nebude. Proto pokud budete mít možnost jít jindy než o víkendu, udělejte to.

Na exkurzi se Slow Food Brno jsme navštívili další dva podniky a v samotném Vulkanlandu je jich ještě další spousta, ale o tom zas někdy příště, tenhle byl stejně nejsladší :).

neděle 2. března 2014

Prasečí masakr ve mlýně, aneb zabijačka tak trochu jinak

Zabijačka – jelítka, jitrnice, prdelačka, sádlo, škvarky a maso příbuzným a známým?

A nebo:

Věřím, že některým se nebude líbit ani klasika ani varianta, kterou jsme společně s několika blázny vytvářeli celý víkend v Čarovném mlýně u šílené a zároveň úžasné mydlářky (proto to mýdlo na závěr). Ale u spousty věcí byste ani nevěděli, že jsou něčím zvláštní, například ouška křupají jak zelenina, krev ve zmrzlině funguje hlavně jako emulgátor. Jen vinná klobása nechutná jak z obchodu, asi jsme tam dali málo rohlíků ;).




Vzhledem k tomu, že téměř všichni účastníci byli vybaveni foťákem i mobilem zároveň a po spravení internetu se instagramovalo a tweetovalo ostošest, můžete zmíněné dobroty shlédnout pod hashtagem #prasecimasakr.  Svých fotek moc nemám, protože když něco fotí spousta dalších lidí, tak mně se už většinou nechce :).

Takhle to tam vypadalo běžně a to je těch fotografů ještě málo. Referenční vzorek na ochutnání objektivům a internetům a ostatní porce čekající na strávníky:


Většinou jsme jedli venku, protože na sluníčku bylo asi nejtepleji a do malinké kuchyně jsme se všichni nevešli (tedy ano, vešli, ale pohodlně najíst se tam už moc nedalo :).


Během celé akce nezahynulo žádné zvíře. Nebyla to totiž klasická zabijačka, jen jsme se snažili nakoupit zajímavé suroviny a ukázat a dokázat si, že „od čumáčku po ocásek“ může fungovat a to velmi chutně. Klasické kusy masa přeci umí (víceméně) uvařit každý :).